Martinské hole + Vrátna dolina/Malá Fatra 1990 / Slovensko

1. den: Veľká luka (Martinské hole)

Trasa: Príbovce - sedlo Máriková (14 km) - Kopa 1232 m (15,5 km) - (Martinské hole) - Velka luka 1476 m (21 km) - Dľha luka 1305 m (25 km) - Vrútky (32 km)

Pouze první den šli všichni účastníci plánovanou trasu. Nebyl nijak dlouhá. Bohužel se nám po výstupu na hřebeny zkazilo počasí, vrchy pokryl mrak. Tak jsme to nakopli a sešli dolů, do Vrútek.

2. den: Grúň (Martinské hole), Strečno

Trasa: Vrútky 382 m - Rázsošná 1204 m (7 km) - Grúň 1100 m (9 km) - Strečno / hrad - Strečno (13 km) - Starý Hrad (15,5 km) - chata pod Suchým 950 m (19,3 km)

Podle předem daného itineráře šlo pouze pět lidí. Zbytek se rozhodl zamířit na chatu pod Suchým nejpřímější diretissimou. Holt další následek divoké noci. My, co jsme to nevzdali, jsme přes Grúň dospěli k zřícenině hradu Strečno. Rozhledy na vinoucí se řeku Váh byly moc příjemné. Navíc pod hradem byla velice milá hospůdka se stolky pod pergolou a tak jsme se dali do popíjení vodečky. Míla to nevydržela a radši nám dala vale. Prý to smrdělo. Když jsme zdolávali řeku Váh, samozřejmě po městě, ujali jsme se propagace VPN a začali dělat bordel.. Chvíli to vypadalo, že naskáčeme z mostu do řeky, ale místní nám pravili, že v řece není moc vody. Tak jsme tam rozvážně lezli ze břehu. Údajně všude bylo spousta skla, protože tady se místní loučí při odchodu na vojnu. My, co jsme do řeky nelezli, jsme upíjeli vodečku na břehu dál. No a pak nastal fáze nejtěžší, vylézt do vrchů na chatu pod Suchým. To teda byla fuška. Došli jsme za noci. Ještě si tak pamatuji, jak jsme seděli na hradbách Starého hradu a koukali dolů na Váh. Na chatě nešla elektrika, protože tam žádná nebyla, a tak bylo trochu dobrodružné se ubytovat v našem stavu.

3. den: Velký Kriváň, Sokolie (Malá Fatra)

Trasa: chata pod Suchým - Suchý 1468 m (2,5 km) - Veľký Kriváň 1709 m (10 km) - Kraviarske (1360 m) (15 km) - sedlo Príslop 916 m (17,2 km) - Sokolie 1170 m (19,2 km) - Terchová 514 m (24,5 km)

Začátek přes Suchý vrch byl vlastně opakováním návštěvy Vrátné doliny, která se nám před léty kvůli děsivému počasí nevyvedla. Pod Velkým Kriváněm se však cesty dost rozešly, protože plánovanou trasu jsme šli pouze tři. Ostatní si ji buď zkrátili sejitím dolů. Další malá skupinka se prošla kolem Rozsutců. Bylo krásně, přestože nahoře ležel místy sníh v kuloárech. Překažená chuť z roku 1988 byla napravena. Závěrečný sestup ze Sokolieho byl velmi ostrý, nohy bolely a chodidla pálily. V Terchovej byla odporná socialistická hospoda a někdo mi umazal triko, ale kdo to byl?