Velká Fatra + Nízké Tatry 1992 / Slovensko

1. den: Šiprúň 1461 m (Velká Fatra)

Trasa: ČSD Ružomberok/Rybárpole - červená - Plieška 1067 m - Vtáčník 1236 m - Šiprúň 1461 m (16 km) - Nižné Matejkovo (20 km) - setkání s lesníkem - Podsuché - silnice - Jazierce (25 km)

Většina lidí se hned první den rozdělila do malých skupinek cestou Ružomberokem. Jak se ukázalo, mnohé z nich po opuštění obvodu města (Rybárpole) ztratily cestu, někteří dokonce lezli téměř po čtyřech strání na Pliešku. Na holinách u Vtáčniku se několik drobných skupinek sešlo. Cestou jsme potkali ještě téměř spící dva čundráky. Na Šiprúni jsme opět sešli z cesty, ale pach vysoké v říji (jeleni) nás velice rychle zahnal zpět. Častým námětem hovoru byl možný výskyt medvědů v této oblasti. Při sestupu údolím Nižné Matejkovo vzal dva z nás místní lesník, který neměl při řízení nic lepšího na práci, než vyprávět o medvědech. Nejlepší byla příhoda stará asi týden, kdy jeho kolegu nedaleko zničehonic bez varování napadl medvěd. Byl to tak rychlý útok, že neměl čas vůbec reagovat. Naštěstí se mu nicmoc nestalo.

2. den: Veľká Chochula 1758 m (Nízké Tatry)

Trasa: Jazierce - stop či bus - Liptovska Osada - bus - Liptovská Lužná - žlutá - sedlo pod Skalkou (3 km) - červená (Cesta hrdinov SNP) - Skalka 1548 m - Košiarisko 1694 m - Velká Chochula 1758 m (8,5 km) - Hiadelské sedlo 1099 m (14,5 km) - Kozí chrbát 1330 m - Kačka 1225 m - Bully - Donovaly 960 m (23 km)

Trhání spolku pokračovala i druhý den. Počasí nebylo nijak vstřícné a na holiny Nízkých Tater se velké části pěšáků moc nechtělo. Větší část namířila přímo do Donoval. Do Liptovske Lužne vyjeli autobusem skutečně jednotlivci. Na pláních Starohorských vrchů skutečně nepříjemně foukalo.

3. den: Starohorské vrchy (Nízké Tatry)

Trasa: Donovaly - Bully - zelená - sedlo pod Jelenskou skalou (9 km) - sedlo Šachtička (13 km) - modrá - Sasová (19 km) - MHD - Banská Bystrica.

Ani poslední den se nic moc na "rozpadu" spolku nezměnilo. Předchozí noc se v penzionu v Donovalech skutečně bouřlivě slavilo. Někteří "slavitelé" měli přirozeně bolesti hlavy, což je vedlo ke změně filozofie přechodu. Byla jich dokonce většina, která nakonec ani nedošla podle naplánované trasy do B.Bystrice, ale sešla do Starých Hor a odjela autobusem. I těm ostatním trval pochod dlouho.