Jugoslávie (Itálie), Istria (Terst), léto 1965
- podnikavý otec využil změněné politické situace v zemi v
roce 1965,
kdy se uvolnily hranice a dalo se cestovat
- výprava čítala tři osoby: táta, já a sestra Dana, jeli jsme na motorce se sajdkárou, všude
okolo nás byly spacáky
- jeli jsme přes maďarsko-jugoslávskou hranici, kde byly rozsáhlé
povodně. Jeli jsme vodou, silnice byla utopená
- nejdříve jsme se zastavili v Rijece, nebo spíše v Opatiji,
kde otec hledal vilu, kam jezdila jeho rodina na dovolenou mezi
I. a II. světovou válkou. Nenašel
- Rijeka, italsky Fiume, německy
St. Veit am Flaum, slovinsky Reka, dříve maďarsky Szentvit.
Po pádu Rakousko-Uherska v roce 1918 se většina obyvatel přiklonila
k připojení k Itálii, čemuž bylo vyhověno. V meziválečném
období byla Rijeka rozdělená mezi Itálii (většina města)
a Jugoslávii (východní části), od roku 1947 byla již celá
jugoslávská
- peníze byly dináry a měli jsme jich spoustu po kapsách
(balíčky po deseti tisících), protože neměly žádný kurs
- první část dovolené jsme trávili v kempu v Rabacu pod stanem
- v kempu jsme nezůstávali, ale chodili se koupat do malé zátoky
průchodem přes "centrum" vesničky
- jednou nás pozvali místní rybáři ve věku 15 let, ať ochutnáme čerstvý rybí úlovek. Pekli malé rybky.
Byly výborné. Pak nám dali ochutnat mořské vejce. Bylo kyselé a podobalo se černému čínskému vejci, ale
vnitřek byl hodně do žluta. Skořápka nebyla vejčitá. Bylo to velmi zvláštní a už nikdy potom jsem o tom
v životě neslyšel
- zjevením pro nás byla zmrzlina, zejména citrónová
- v polovině výletu jsme projeli středem hornatého Istrijského
poloostrova, kde vládla chudoba. Spadly nám spacáky a chvíli
jsme je vláčeli v prašné cestě. Asfaltové silnice ve vnitřní
části Istrijského poloostrova neexistovaly. Rozbila se nám motorka a tak
jsme museli v noci opravovat. Místní nás ubytovali, snesli nám
jídlo a byli neuvěřitelně přátelští
- druhou část dovolené jsme trávili v kempu v
Poreči, kde jsem se pohádal s otcem a honili jsme se kolem
motorky. Příčinou byly asi bůhvíjaké řeči, neboť v té
době byli již rodiče delší dobu rozvedeni a my žili s mámou
- na zpáteční cestě domů jsme na chviličku zavítali do italského Terstu. Z návštěvy si nic moc nepamatuji,
snad jenom to, že jsme mířili do akvária, ale nenavštívili jsme jej. Pouze jsme se courali po nábřeží
|
|