- po roce jsem s otcem opět vyrazil na motorce
směr Západ. Tentokráte jenom ve dvou bez sestry
- první část dovolené jsme strávili v letní vile u jezera Attersee ve stejnojmenném městečku,
kde měl otec nějakého známého a tak jsme spali u nich. Od té
doby si pamatuji, že na rozdíl od nás krájeli tenoučké
krajíce chleby
- zjistil jsem, že koupat se v jezerech Solnohradsko nejde jen tak. Většina břehů
byla skoupena
soukromníky a tak dostat se do vody šlo jenom přes lidové pláže
(public), což jsou ubohé kousky volného přístupu k vodě
- otec chodil do hor na alpinky a já měl hlídat u silnice,
kdyby jeli policajti. Měl jsem s tím už jako dítě dost problémy. Hlídat
při takovém lupu!
- jinak jsme jezdili kolem ostatních jezer a jezerních městeček
oblasti Salzkammergut (Solnohradska)
- na druhý týden jsme přejeli Grossglockner a dva dny strávili ve vile na náměstí v Cortině d´Ampezzo
- přejezd slavného sedla byl zážitkem sám o sobě. Motorka se sajdkárou se jen stěží
šplhala nahoru. Táta musel odmontovat bezpečnostní kryty,
aby se stačil chladit motor. Nestačil. Často jsme stáli a táta
chodil pro vodu a motor poléval. Nakonec jsme přejeli. Problémy
jsme neměli jediní. Některá auta jela nahoru pozadu
- další část jsme strávili v Cortine d´Ampezzo, kde měl
otec dalšího známého. Přímo na náměstí u nějakého boháče.
Pamatuji se, jakým zjevením pro mne byly časopisy plné slečen
v plavkách
- na závěr výletu jsme se přesunuli k Benátkám, naproti na Lido di Jesolo
- občas jsme přejeli lodí do Benátek, ale já
trávil více času na pláži, zatímco táta se snažil prodat broušené
české sklo. Asi úspěšně. Pro mne byl zase zážitek
turistický hurhaj na Lido di Jesolo, zvláště večer. Taková
veselý život socialismus neznal
- otec mi potom vyprávěl, že jej majitel obchodů se sklem na
hlavním náměstí Benátek upozornil, že tam nesmí prodávat.
Poté jej vzal na večeři a broušené sklo od něj odkoupil
- při zpáteční jsme se ještě zastavili na
skok u jezer v jižním Štýrsku v oblasti Klagenfurtu, kde
jsme se koupali v neuvěřitelně teplých horských jezerech
- na závěr k fotografiím: první fotogalerie je složena z webových fotek, protože od táty se
žádné fotky nedochovaly. Přehlídka má mapovat, kudy jsme
jeli. V roce 2015 jsem přidal ještě jednu fotogalerii. Její
hodnota spočívá v tom, že jde skutečně o vlastní (otcovy)
dobové fotografie v podstatě ze stejné cesty, jakou
jsem absolvoval s tátou. Bohužel to není
z naší cesty, ale z cesty, kterou táta absolvoval asi o rok
později se svojí druhou ženou. Provedení je však totéž,
na motorce se sajdkárou. Fotografie zachytávají skutečně
tehdejší dobu a zejména přejezd Grossglockneru a návštěvu
Cortiny d´Ampezzo
|