- po téměř 10leté přestávce opět v Západní
Evropě, "poslední" návštěva proběhla v roce 1969
na plážích Francie v podhůří Pyrenejí. Pak bohužel přišla
éra normalizace a hranice se pro normální lidi zavřela. Já
měl kliku, protože sestra se oficiálně vdala a já mohl občas
cestovat na pozvání, ale až počínaje rokem 1978
- jednu z prvních možných cest jsem podnikl s
otcem, který zajistil ubytování u svých známých v západní
části Berlína
- obrovský zážitek byl samotný
přechod přes hraniční přechod Check Point Charlie,
což nebyl normální přechod, ale spíše pevnost. Na východoněmecké
straně. Na druhé, v americké zóně stál americký policajt,
který se nás zeptal, zda vezeme zlato, drogy? Když jsme řekli,
že ne, pustil nás
- tomuto průjezdu ale předcházela neuvěřitelná
anabáze na německé straně. Přestože jsme měli povolení
ke vstupu od českých orgánů, nestačilo to. Víza nebyla potřeba,
protože Československo byla vítězná mocnost. Ale česká
bumážka nestačila. Museli jsme nejdříve na český konzulát
v Berlíně, tam nám vystavili zahraniční nótu žádající
prostup českých občanů, na základě této nóty nám německý
úřad vystavil speciální papír a teprve s ním jsme mohli do
řady na hranici. Nebyla dlouhá, na druhou stranu jeli jenom
asi tři auta
- bohužel žádné fotografie ze
společné výpravy mne a mého otce do Západního Berlína nezůstaly,
pokud vůbec nějaké byly. Museli být. Otec se lehl v Tiegartenu
k pomníku na paměť obětem rudé diktatury a já jej
fotografoval. Kolem projíždějící Berlíňané se na nás
obavami dívali, co to děláme. Pan domácí nám řekl, že
oni k hranici vůbec nechodí, aby je náhodou nějaký východoněmecký
pohraničník nezastřelil
- co jsme navštívili: samozřejmě
Brandeburskou bránu ze západní strany (naši ubytovatelé
nad námi kroutili v obavách hlavy), prošli jsme se přilehlým parkem kolem
Reichstagu, pomníku rudoarmějců a také pomníku na paměť
obětem rudé diktatury, jak jsem popsal výše
- nejčastěji jsme byli na nákupní
a kavárenské třídě Kurfersterdamm/Kurfűrstenstrasse, kde byla
jedna kavárna vedle druhé. Tato třída se mi velmi líbila.
Zdejší megaobchoďák byl
pro nás zjevením, zvláště nádrže s rybami a kraby
- také jsme navštívili vzdálenější
části Berlína, např. automobilový závodní okruh Avion
- samozřejmě že jsem neopomněl navštívit
pornografické podniky. Cestou domů jsem si koupil pro zajímavost
španělské mušky či něco podobného. Což byly
kapky. Použil jsem to jednou při mejdanu pro sexuální
povzbuzení. Výsledek? Všichni usnuli
- pohledy a fotografie jsem dal dohromady až v
roce 2014. Z roku 1979 mám k dispozici pouze pohled na Kurfersterdamm
|