-
druhá cesta do Francie v mém životě, poprvé
v době totalitního režimu na pozvání sestry Dany - oficiálně
vyvdané do ciziny a žijící v Paříži
-
bydleli jsme u sestry a jejího
manžela Pierra na Montparnassu
-
návštěva trvala přes 10 dní, z
nichž většinu jsme strávili prohlídkou Paříže
-
jednou nás Lídin kamarád vzal
na výlet na pobřeží Normandie. Navštívili jsme Le Havre, Honfleur,
Deauville.
Cestou zavítali ke katedrále v Rouenu. Díky této cestě jsme poprvé jedli
vietnamské závitky (jarní rolky)
a moules (škeble). Lída si na pláži odstrojila horní díl
plavek. V té době to byla na severním pobřeží Francie spíše
výjimka, tento trend byl v té době běžný pouze na Azurovém
pobřeží
-
další výlet - vlastním
autem - jsme podnikli do Versailles. Vystáli kratší frontu ze
dvou, i přesto jsme čekali přes hodinu, i když ještě
nebyla plná turistická sezóna
-
v Paříži jsme vylezli pěšky "jen"
do II. patra Eiffelovky, ale jinak prohlédli snad vše, co se
dalo; strávili jsme téměř celý den v Louvru (ještě neexistoval
skleněný trychtýř), ale už byly napolo dostavěny Les
Halles; navštívili jsme Oranžérii a výstavy v Grand Palais;
-
myslím, že už tehdy jsme navštívili tři
specializované restaurace (thajské nebo kambodžské?) na Montparnassu, kde servírují
speciální tenké plátky, které si každý flambuje na
plameni před sebou a namáčí do speciální omáčky
-
samozřejmě
jsme měli šli i na fruit de mére nebo speciální obchodní dům
Tati s jeho hromadami
-
na Champs Elysée jsme navštívili hospodu, kde
měli na výběr 500 druhů piv. A také drahou restauraci, kde
jsme měli opět vietnamské závitky, v luxusnějším provedení
-
jinými slovy: Paříž jsme prošli křížem krážem
-
noviny popisovali tehdejší letní sezónu jako krvavé
léto v Paříži. Pierre musel minimálně dvakrát večer
zmizet kvůli bombovým atentátům. Trochu jsme to zažili na
vlastní kůži. Jednou jsme procházeli úplně prázdnou ulicí.
Divné. Pak vystoupil z jedněch dveří ozbrojený policista a
ukázal nám, abychom rychle zmizeli
-
cestou domů jsme navštívili Remeš a prohlédli
si další katedrálu, projeli jen tak
z legrace Luxembourg
-
zastavili jsme se také v Norimberku, ale kde
jsme spali, bůh suď
-
před hranicí jsme dočetli zakázanou
literaturu (Svědectví apod.) a vrátili se do totalitního režimu
|