Jugoslávie (Maďarsko), Bělehrad, Mlini, Dubrovník,
Kotor, 1984
- tuto dovolenou s mnoha cestovatelskými vložkami jsme mohli
podniknout jenom díky pozvání Lídiných obchodních partnerů
z Jugoslávie, konkrétně kamaráda Jovana, jehož rodina k nám
v Praze docházela. Ten v podstatě všechno zařídil včetně
vlakového převozu našeho auta z Bělehradu k moři
- nejdříve jsme se na den zastavili v Budapešti.
To bylo pro děti zjevení, protože Maďaři měli spoustu západního
zboží vč. coca-coly. V městě samotném jsme si prošli
pouze hlavní třídu Váci
- v Bělehradě jsme byli ubytování u Jovana. Měli kluka a holku a dělali
nám milé průvodce. Navštívili jsme pevnost Kalemagdan a hlavně
večer Skadarskou uličku
- na pobřeží jsme cestovali vlakem, fiat se
vezl na nákladním voze
- vystoupil jsme v Ploče a při čekání na
sjezd auta z vagónu jsem spadl do kolejiště a ohnul si malíček
na opačnou stranu. Hned jsem si
jej násilím narovnal. Na pár dní zmodral a ztuhnul, ale
zachránil jsem ho a nemusel k lékaři
- bydleli jsme v Mlini, v rekreačním podnikovém
zařízení firmy našeho
kamaráda. V Mlini byly pláže narvané jugoslávskou
"pracující" třídou a tak jsme chodili na
nedaleké FFK, kde byl klid, protože se zde platil vstup.
Fantasticky zde vařili. Dokonalé barbecue se sladkou cibulí.
Léta jsme se po ní potom - marně - sháněli
- v Dubrovníku jsme byli dvakrát. Jednou jsme
obešli hradby a podruhé jeli na večeři. Poprvé jsme si dali
mušle (prstiči)
- další výlet jsme nasměrovali do Kotorské zátoky.
Navštívili jsme nejdříve Budvu (dnes Černá Hora) a při zpáteční
cestě samotný
Kotor, který byl zničený. Dva roky předtím jej postihlo zemětřesení.
Díky penězům UNESCA jej začali dávat dohromady, ale v době
naší návštěvy byli na začátku
- cestou domů jsme spali pod širákem a prohlíželi
další významná místa Dalmácie, jako například města
Split, Zadar a Trogir
- načerno jsme vlezli i do areálu Plitvických
jezer, ale zase tak štajf jsme z této památky nebyli
- cestou domů přes Maďarsko jsme ještě navštívili
chorvatský Varaždin
- po překročení hranic začalo pršet. Projížděli
jsme Bratislavou, vypnuly mi světla a já se musel držet světel
aut okolo. Nějak to šlo, ale už ani nevím, zda jsme raději
přespali cestou, nechali auto opravit a teprve poté dojeli do
Prahy
|
|