Bukovské vrchy 1989: 3. den - Vrch/Lazom-Černiny-Parihuzovce

Ráno nám už bylo hej. Přeciť jenom jistota, že medvěda aspoň uvidíme dříve, pokud se k našemu ležení vydá, byla uklidňující. Probudila se také výtečně vyspalá mládež. Bohužel jsme museli s Hankou sejít hluboko dolů do údolí k říčce Rieka, protože nám došla voda a během minulého dne jsme na ní nahoře nikde nenarazili. Cesta dolů i zpátky měřila téměř dobrých tří kilometrů.

Pokračovali jsme v pochodu po hraniční cestě, která byla v těchto místech zvlášť široká a kdysi velmi kultivovaná. Dokonce se časem připojila polská modrá turistická trasa. Samozřejmě že hlavním námětem byl noční příhody s medvědem. Spící mládež přiznala, že jej vůbec neslyšela.

Odpoledne, v době kdy jsme si lebedili a možná začali přemýšlet, co s hlídkami další večer kvůli medvědům, začalo pršet. Byli jsme na hraničním ostrohu Černiny. Bohužel déšť přidával a donutil nás hledat přístřeší. Mapa nenabízela žádné salaše a tak jsme se rozhodli sejít a hledat něco v údolí pod hřebenem. Třeba tam budou mít nějakou chatku lesáci. Bohužel, v Stružnické doline nic nebylo, krajina byla pustá na všechny strany. Rozhodli jsme se tedy dorazit do nejbližší vesnice, což byly Parihuzovce, které však byly za dalším hřebenem. Nezbylo než překonat vrch Hrčasté. Byla v nás malá dušička, neboť jsme se stále orientovali pouze odhadem, nikde totiž nebylo možno se ujistit, kde skutečně jsme. Nebylo se ani koho zeptat, v krajině nikdo kromě nás nebyl. Naše odhady však byly dobré, neboť jsme se do Parihuzovců trefili. Místní lidé nám nabídli zadarmo ubytování v opuštěném domě a ještě nám přinesli čerstvé mléko od krav. Mně osobně nechutnalo, ale mládeži šmakovalo.