Vihorlat 1989: 5. den - Snina-Malé morské oko

Špatné počasí nás provázelo i další den. Rozhodli jsme se nevracet do Bukoviny, protože by dlouho trvalo dostat se zpátky na hranici. Naopak poslední dva dny jsme věnovali návštěvě Vihorlatu. Byl přístupnější. Centrální část CHKO Vihorlat šlo zcela zjevně zvládnout za dva dny. Celý den bylo větrno a počasí nevěštilo nic moc příjemného. Však také odpoledne spustil opět déšť. Aspoň že před odchodem do lesů Vihorlatu měli v Zemplinskych Hamrech otevřenou hospodu, která ovšem vypadala jako po náletu. Dost do ní foukalo, měla sem tam vybité okno. 

Pak už zbývalo dohrabat se do sedla Tri tably, "přepadnout" na druhou stranu a byly jsme u jezera Morské oko. Nikde ani noha, ani vidu ani slechu po nějaké civilizaci, chatě, občerstvení. Rozhodli jsme se navštívit ještě druhé, Malé morske oko. Bohužel proud vody z nebe stále sílil. Tentokráte jsme však měli kliku, neboť se nám podařilo natrefit na lesácký srub, který se dal bez problémů a násilí otevřít. Bylo zde dříví a kamna. Heuréka! Málem jsme se však udusili. Kamna měli špatný tah a kouř se valil dovnitř. Jediná šance byla si lehnout a spát, protože kouř se držel asi 40 cm nad podlahou. To byla noc, milostivá!