Pieniny 1990: 2. den - okolí řeky Poprad (Malé Pieniny)

Přes noc nás přikryla značná dávka vlhka. Nebylo divu, byli jsme těsně u vody. Zatímco mládež dospávala, rozdělali jsme snídani a čekali, co udělá počasí. A vylezlo slunce. Než se mládež vykopala ze spacáků a najedla, bylo dávno všechno suché. 

Trasa se kroutila na břehu příjemné říčky Poprad, která je v těchto místech zároveň hraniční čárou. V jednu chvíli se naše mládež rozhodla přejít za čáru a navíc na polské straně naskákala nahatá do vody. Naštěstí nikdo z místních nebyl nablízku. V Mníšku nad Popradom bohužel řeka opustila slovenské území a my museli po čáře zamířit do kopců směr Pilhovčík. V této části to bylo trochu cestou necestou, protože turistická značka zmizela v Polsku. Bordel. Věděli jsme však, že když se budeme držet hranice, tak časem narazíme na turistickou zelenou, která pro změnu zase přijde z Polska. Při pochodu neznačenou cestou na hřebeni jsme se drželi stále patníků. Ležení jsme nakonec rozložili kousek od hranice schováni na cestičce překryté větvemi někde v oblasti Eliášovy hory ve výši přes tisíc metrů. Říkali jsme si, že tak vysoko večer určitě nikdo nepoleze. Navíc podle mapy byla na obou stranách hranice poměrně rozlehlá divočina.