Pieniny 1990: 5. den - Prielom Dunajca

Další den byl opět pohodový, ani ten nás nikdo nikam nehonil. Počasí nám stále přálo a slunce pražilo. Chvíli jsme zvažovali, zda-li jet po Dunajci po hatích, ale nakonec jsme se na to vykašlali. Nechali jsme to chtivým Polákům, kteří zde převažovali nad slovenskou veřejností. My jsme se do prielomu Dunajca vydali po svých. A vůbec jsme neprohloupili. Pohodová široká cesta vedla podél řeky a voda sváděla. Přestože koupání v Dunajci bylo zakázáno, nikdo nás nezastavil. V jednu chvíli jsme tam naskákali všichni. Bohužel průchod mezi skalami nebyl po slovenské straně nijak dlouhý. On ani prielom Dunajca není nijak dlouhý. Při vtoku Lesnického potoka jsme soutěsku opustili a vydali se po silnici směrem Malé Pieniny. Prvním cílovým místem byla vesnice Lesnica. Při vstupu do ní jsme míjeli jedno políčko s výtečnými přísadami do polévek za druhým. Ale všude štěkali psi. Daleko pozoruhodnější ovšem na této vesnici bylo to, jak byla posraná. Podle mne to byla nejposranější vesnice v celém mém  životě. Hlavní "silnicí" vedoucí středem vesnice člověk neprošel, aniž by se nezamazal. Vesnice bylo dokonce tak posraná, že jsme hovna stopovali až na národní výbor. Vedly po schodech nahoru a nám bylo jasné, že nekončí před kanceláří náčelníka vesnice. Ten musel podle nás v hovnech celý den stát. Tak jsme šli radši do hor směrem na Šafranovku. Večer jsme měli trošku nahnáno, neboť psi docela dost štěkali a tak jsme ohněm trochu šetřili. Nikdo nepřišel, místní asi hovny neprošli.