Pieniny 1990: 7. den - Ružbachy (Spišská Magura)

Poslední den jsme bez návštěvy medvěda v klidu zabalili a vyrazili. Na jednom rozcestí, kterým jsme si zrovna nikdo nebyli moc jisti - asi někde kolem Grúně - nastal rozkol. Zavinilo to mizerné značení v těchto horách. Mládež se pustila vlastní trasou, my starší šli na opačnou stranu. Kde chodili mladí, nemá dodnes nikdo tušení. My starší nakonec narazili náhodně na modrou, která nás dovedla již rychle na koupaliště v Ružbachách.

Stalo se samozřejmě věcí cti, kdo přijde na koupaliště dříve. Koupaliště v lázeňském areálu muselo před válkou zažít daleko lepší časy, čas to ještě úplně nepřikryl. Přestože pohled nebyl úplně veselý na pokračující devastaci, nás starší těšilo, že jsme byli na koupališti první. A po mládeži ještě dlouho vidu ani slechu. Když konečně skupinka borců přišla, nebylo jim do řeči, když nás viděli. Měli samozřejmě tisíc výmluv. Po krátkém vykoupání zbývalo dorazit posledních pár kilometrů do níže položených Nižších Ružbachů, odkud jsme se museli lokálkou přesunout do Popradu na rychlík do Prahy. Od té doby dělala mládež v jednom kuse bordel, mladický samozřejmě. My staří nad tím zívali. Hlavně, že celý týden bylo dokonalé počasí. Nemělo jediný kaz!