- odhaduji, že jsem jel buď za Československou
televizi nebo Český deník? Jako redaktor jsem doprovázel
Českou vládu na jednání s Ukrajinskou. Samozřejmě že nás
novinářů letělo vládním speciálem více
-
už jízda z letiště do Kijeva byla truchlivým
obrazem bídy Ukrajiny. Všude to vypadalo jak po Černobylu
-
většinu času jsme prolenošili v hotelu a
čekali na výsledky jednání, které se táhlo tři čtyři
dny
-
po celou dobu jsme hledali, co dělat
-
jednou jsme šli na trh, kde jsem poprvé uviděl
medvědí česnek, který přišel po 20 letech do módy i k nám.
A nejrůznější typy hrozinek a barev. Kolega, znalí místních
poměrů, mě varoval, abych nic moc nejedl na trhu kvůli
hygienickým podmínkám
-
občas jsme jeli na výlet. Jednou do nějakého
pravoslavného kostela a hlavně do Pečorské lávry
-
jinak jsme v hotelové restauraci do sebe lili
šampus a hltali kaviár
-
vysílání zpráv domů bylo veliké dobrodružství.
Problém bylo získat proud a napojit se na telefonní linky.
Znalí kolegové nejdříve rozdělali buď zadní část
televize na pokoji a napojili se na proud nebo přes lustr.
Vozili kvůli tomu různé kabely. Dalším krokem bylo rozdělat
telefon na pokoji a připnout se na správné telefonní
linky. Dráty měly být dva, ale byly tři. Někdo říkal,
že ten třetí je pro NKVD, nebo jak se v té době jmenovala
ruská politická policie
-
faktem je, že se mi nikdy nepodařilo spojit
s domovem, ale na konci zájezdu, když jsme opouštěli
hotel, tak mě děžurná na patře zkásla cca za 10 marných
pokusů o spojení
|