Kijev, Ukrajina / leden 1992

  • odhaduji, že jsem jel buď za Československou televizi nebo Český deník? Jako redaktor jsem doprovázel Českou vládu na jednání s Ukrajinskou. Samozřejmě že nás novinářů letělo vládním speciálem více
  • už jízda z letiště do Kijeva byla truchlivým obrazem bídy Ukrajiny. Všude to vypadalo jak po Černobylu
  • většinu času jsme prolenošili v hotelu a čekali na výsledky jednání, které se táhlo tři čtyři dny
  • po celou dobu jsme hledali, co dělat
  • jednou jsme šli na trh, kde jsem poprvé uviděl medvědí česnek, který přišel po 20 letech do módy i k nám. A nejrůznější typy hrozinek a barev. Kolega, znalí místních poměrů, mě varoval, abych nic moc nejedl na trhu kvůli hygienickým podmínkám
  • občas jsme jeli na výlet. Jednou do nějakého pravoslavného kostela a hlavně do Pečorské lávry
  • jinak jsme v hotelové restauraci do sebe lili šampus a hltali kaviár
  • vysílání zpráv domů bylo veliké dobrodružství. Problém bylo získat proud a napojit se na telefonní linky. Znalí kolegové nejdříve rozdělali buď zadní část televize na pokoji a napojili se na proud nebo přes lustr. Vozili kvůli tomu různé kabely. Dalším krokem bylo rozdělat telefon na pokoji a připnout se na správné telefonní linky. Dráty měly být dva, ale byly tři. Někdo říkal, že ten třetí je pro NKVD, nebo jak se v té době jmenovala ruská politická policie
  • faktem je, že se mi nikdy nepodařilo spojit s domovem, ale na konci zájezdu, když jsme opouštěli hotel, tak mě děžurná na patře zkásla cca za 10 marných pokusů o spojení