Minulý rok 1995 byl ve Valmeinier tak dokonalý, že jsme se museli vrátit ještě jednou do tohoto střediska. Nalákali jsme i 
několik dalších kamarádů. Nikomu ale asi není přáno vstoupit dvakrát do téže vody. Lyžování bylo fajn, ale sněhu bylo 
méně a občas koukali kameny, zvláště přímo ve Valmeinier. Méně sněhu vyvažovalo ubytování, které bylo skvostnější než minule.

	Bylo nás jak drantů, mazáci a nováčci (ve Valmeinier samozřejmě).		Hned na začátku nás potkaly mraky, ale když se vyjelo nad ně, skvost!
Lyžovat bez jídla a příjemného posezení, to možná dělají Češi, ale my ne!		Ježíši, to lyžování je ale pohoda ...		... zvláště když je možno "huby" každou chvíli vystrčit nahoru.
	Kvůli problémům se sněhem ve Valmeinier 1800 jsme "parkovali" pod Gros Crey.		Po večerech jsme nejčastěji kecali u Synků, ale venku to bylo příjemnější.
	Tradiční sezení na dojezdu ve Valmeinier 1800.		Jízda po sjezdovkách ve Valmeinier.
Při společné večeři jsme zabrali téměř celou hospodu.		Vždyť mrkněte na ten stolní hodokvas.		Nováčci si objednali samozřejmě raclette, "mazáci" si dali fondue.
	Poprvé s námi byla Helena a velmi jí chutnalo.		Muziku obstaral Michal, "zpěv" samozřejmě Honzík. Ostatní hráli na číše.
Každý legrace musí jednou skončit, aspoň se ukáže zdravé jádro.		Nikdo nás nevyháněl, vždyť jsme hospodskému zahráli Bécauda!		Sbohem, Valmeinier! Příště už určitě jinam!