- šlo opět o služební cestu
- to jsem byl ještě stále v Hospodářských
novinách a dostal jsem mj. na starost i telekomunikační společnosti
- český Telecom nebo co to bylo nás, novináře
pozval na jednání Evropské komise o telekomunikacích. Nebylo
to samozřejmě Komise, ale příslušné odborné Ředitelství.
Základním sporem byla samozřejmě liberalizace trhu
- ale to je vedlejší. Pracovně jsme moc času
neztráceli. Zejména večery byly volné. Bydleli jsme ve zvláštním
hotelu. jeho interiér byl velmi starý, připadali jsme si jak
o 100, 200 let dříve, ale pokoje byly moderní
- první večer nás pozvali do vyhlášené místní
restaurace. Kliku jsme měli my, co neumíme francouzsky. Servírka
byla Češka a hned nám sdělila, co je dobré a co ne. Já chtěl
proslavené moules a nechybil jsem. V Belgii je prostě umí
- hlavní byli ovšem večery! Vypadalo to, že
vypijeme, co se dá i nedá. Chodili jsme nakupovat pití do krámku
vzdáleného asi 300 metrů. Když už jme tam byli třetí večer,
byli jsme štamgasty. Problém byl v tom, že jsme krámek, aspoň
pokud jde o pití, které jsme chtěli, vykoupili. Majitel musel
chodit do jiných podniků, aby uspokojil naše požadavky. No a
pak se jelo na pokojích
- to byl hodně divoká služební cesta
|