Tak to byly výjimečné hory. Tak špatné počasí jsme ve francouzských horách ještě nezažili. V podstatě to bylo den ode dne čekání na sluníčko. První dny po příjezdu občas hrozil déšť a občas i sprchlo, většinou však až po lyžování. V noci přešel déšť ve sníh a ráno několikrát ležel na sjezdovkách prašan. Nadšení museli být především snowboardisti, ale i my měli vynikající mejdlíčko. V polovině týdne však klesla teplota a pod prašánkem ležela ledovka. A pak konečně ve čtvrtek a v pátek vysvitlo slunce, i když občas vykouklo i předchozí dny. Ale málo. Počasí jsme neměli nejlepší, ale turnusy před námi a po nás údajně ještě horší. Zato lyžování bylo fantastický. Díky spaní v Les Arcs 1800 jsme objevili spoustu nových sjezdovek, na které jsme se moc při bydlení v Les Arcs 2000 nedostali. Nejoblíbenějším místem ale nadále zůstaly sjezdovky v Peisey-Vallandry.

	Ráno, první den. Počasí vypadalo rozumně.		Ještě v pondělí se dalo sedět venku, ale další dny to bylo s kulichy.
Život v ubytovacích nudličkách byl trochu dobrodružství.		První hudební večírek přišel samozřejmě záhy.		Ale jiný prostor nebyl!
	A pak se začalo počasí kazit. Chvílemi nebylo vůbec vidět.		A byla i zima. Holky se choulily a moc se jim ostrý vítr nelíbil.
		Ale když vylezlo slunce, tak to nemělo chybu. Obličeje šly hned vstříc žlutému kotouči.
?	Kvůli slunci se stálo i během lyžování - na sjezdovce Orel ve Vallandry.		Dokonce jsme mohli i vysedávat poté, co vleky dojezdily..
		Nemaje lepší nápad, vydal jsme se na rychlostní kilometr. Na levé fotografii je zezdola, na pravé seshora.
	Zajistit společnou večeři pro takovou bandu byl kumšt.		Ale vyšlo to a samozřejmě, že přišel na řadu i raclette.
		Helena stále zlobila na sjezdovkách na svých bigfootech, zatímco starší generace musela chvílemi zlobit v restauraci.
	Rodina Svátků se snažilo jezdit jako draci.		Takže Vláďa občas "plakal" kvůli kolenům.
		Lyžování je nádhera, ale má i své stinné chvíle. Tentokráte to odskákala Lída, které cizí lyžařka rozsedla koleno. Naštěstí to bylo poslední den.