Poitou-Charentes / září 2006 / 1. den: příjezd do Coivert

STRANA 2. FOTOGALERIE ZPĚT

CESTOVNÍ PLÁN

  • organizace výletu do kraje Poitou-Charentes ("poatúšarán") byla velmi jednoduchá: "řidič" Libor se u nás v buranově (Černolicích) zastavil zhruba v půlnoci 9. září 2006 ze soboty na neděli, my se ženou hodili do kufru jeho auta dvě tašky a už jsme frčeli směr Plzeň (Libor se rozhodl celou cestu odřídit sám, což mi dalo ideální možnost neztratit sobotní večer v hospodě)
  • trasa mezi Prahou/Černolicemi a cílovým bodem měla jediné problémové místo: průjezd kolem Paříže. Zkušenost říkala dojet až na okruh kolem města (Périphérique - "periferik") po dálnici A4 a vyjet na Orléans po dálnici A6. Studium trasy ulehčoval server Michelin (www.viamichelin.fr). Ten tuto trasu také doporučoval. Navíc vypočítal náklady na benzín a výši všech poplatků. Pro nás byl pomocníkem zejména při jízdě závěrečnými kilometry. Udával totiž důležité detaily včetně tvarů dálničních výjezdů a dokonce nám sdělil i základní půdorys cílové vesnice Coivert. Plusmínus 50 metrů jsme věděli, do kterých vrat máme vjet. Čas příjezdu jsme stanovili asi na čtvrtou nedělní odpoledne

CESTOVNÍ REALITA

  • Libor přijel dříve a já musel poslední pivo do sebe nakopat. Vyjížděli jsme v 10:30, zhruba o 90 minut dříve
  • cesta odsejpala. Zvláště v Německu, protože Libor jel občas i 180 km/hod. První kilometry ve Francii jsme zdolávali již okolo páté hodiny ranní. Svítat začalo k sedmé. Lída meditovala nad tím, že u nás svítá už v šest. Došli jsme k názoru, že to je tím, že i když je Česko ve stejném časovém pásmu, tak jsme k východu 1000 kilometrů blíž. Uprostřed meditování již probuzená Lída několikrát Libora upozornila, že začíná brázdit postranní bílý drnčivý pruh. Tak jsme udělali poprvé delší přestávku a čekali na větší světlo
  • na Périphérique jsme nedojeli. Zahlédli jsme ceduli, která hlásila, že dálnice směr Orléans-Bordeaux odbočuje doprava. Odbočili jsme. Liborův naváděcí systém chvíli tápal. Pravděpodobně jsme si trasu trochu prodloužili, ale vedla stále po dálnici. Nebylo co řešit (při zpětném zjištění jsme objížděli Paříž po mírně větším oblouku přes Pontault-Combault). Bylo stále volno, takže jsme na dálnici A6 dojeli bez problémů a pokračovali finálním směrem, tedy jihozápadním