Poitou-Charentes / září 2006 / 4. den: deštivý den na Ile de Ré

CESTA K MAJÁKU

• počasí se zkazilo (bohužel natrvalo), na koupání nebylo ani pomyšlení a tak jsme jeli - logicky - k moři
• minuli jsme již dobyté La Rochelle a přes dlouhý mořský most přejeli na pověstný ostrov Ile de Ré. Je to třetí největší ostrov Francie po sousedním Oléronu a největší Korsice.
• první zastávkou bylo městečko Saint-Martin de Ré, jejíž pevnost hrála důležitou roli v bitvě o La Rochelle. S tím rozdílem, že zde posádkou byla katolická vojska francouzská krále, které se pro změnu snažili vyhladovět Angličané. Nepodařilo se a velitel pevnosti se později stal francouzským maršálkem (to byla vůbec nejvyšší vojenská hodnost v zemi). Z pevnosti je dnes funkční vězení
• při procházce malebným přístavem začalo mrholit. Hádejte, kde jsme se schovali, když na řadu zase přišli mušle? Ale to nebyl restaurační konec. Nemohli jsme minout vedlejší podnik, který vedle označení créperie nesl také označení rhumarium. Dali jsme si palačinky, tradiční pineua, ale odolali jsme nabídce ozkoušet zmrzlinu vyrobenou z kaviáru a ústřic 
• ve stále zhoršujícím se počasí jsme vyjeli z hradbami obehnaného městečka a mířili nezadržitelně k majáku na konci ostrova. Míjeli jsme vinice a v závěru ostrova bažiny a soliska. Sůl a víno jsou dva hlavní zdejší produkty
• silnice vedoucí k majáku Phare des Baleines byla zdaleka ucpaná. Na cestě k majáku jsme nemohli minout giftária, leč novější maják jsme obešli, minuli i starý blíže k břehu a vydali se po skalnaté cestě na dně moře, kterou odhalil odliv. S Lídou jsme se trhli a měli náskok, takže jsme při zpáteční cestě ještě vylezli spoustu schodů na věž nového majáku. Lída stoupala jak vzteklá a já trénovaný jenom čuměl, jak jde rychle. Měl jsem co dělat, abych jí stačil (večer se nemohla pohybovat). Výhledy byly pokažené, protože lilo jako z konve a foukal ostrý vítr od pevniny. Utekli jsme zpátky pod stříšky obchůdků a koupili pytlíky soli