Poitou-Charentes / září 2006 / 1. den: příjezd do Coivert

    ZPĚT

SETKÁNÍ V COIVERTU

  • kolem 10. hodiny jsme zavolali hostitelům, Jitce a Vítovi vod Kolářů, že jsme někde před Poitiers a že za dvě hodinky jsme u nich. Ještě že jsme zavolali. Hostitelé málem odjeli, protože počítali s naším pozdějším příjezdem. "Takhle abychom šli vařit," pravili.
  • vjezd do vrat Jitky a Víta Kolářových jsme minuli, ale věděli jsme to. Krátká obrátka a už jsme byli na dvoře. Domácí nás provedli domem, přidělili nám pokoje, koupelny, starého bručouna Libora vypakovali na půdu
  • při vínu a sýrech Lída ke své spokojenosti zjistila, že hostitelům dozrávají na zahradě fíky
  • Jitka jako správná hostitelka se zeptala na naše plány. Libor neměl téměř žádné a spíše uvadal zničen sólořízením. Nakonec se odšoural do podkroví
  • já jsem narychlo Jitce spravil staré kolo s jediným převodem a ve čtyřech jsme se vydali v pozdějším odpoledni na krátkou vyjížďku po kraji. Cíl: první hospoda, ve vesničce Dampiérre sur Butonne. Místní velmi malebný zámeček v povodí klikatící se říčky Butonne byl v rekonstrukci (ale přístupný). Hospoda byla zavřená. A tak jsme dál brouzdali mírně zvlněnou krajinou přes spleť říčních kanálů a "nasávali" první dojmy (škoda že jsme nenasávali v hospůdce)
  • večer jsme dál kuli plány, co všechno chceme vidět. Hlavní plánovači byli dva: Jitka a já. Vít se soustředil na roli místního řidiče a zprovoznění nového internetového připojení. Libor mu pomáhal, když zrovna nekoukal, co kde létá. A Lída snila o spoustě fíků