Poitou-Charentes
/ září 2006 / 4.
den: deštivý den na Ile de Ré
CESTA K MAJÁKU
- počasí se zkazilo (bohužel natrvalo), na koupání nebylo ani pomyšlení
a tak jsme jeli - logicky - k moři
- minuli jsme již dobyté La Rochelle a přes dlouhý mořský
most přejeli na pověstný ostrov Ile
de Ré. Je to třetí největší ostrov Francie po
sousedním Oléronu a největší Korsice.
- první zastávkou bylo městečko Saint-Martin de Ré, jejíž
pevnost hrála důležitou roli v bitvě o La Rochelle. S tím
rozdílem, že zde posádkou byla katolická vojska francouzská krále, které se pro změnu snažili vyhladovět Angličané.
Nepodařilo se a velitel pevnosti se později stal francouzským
maršálkem (to byla vůbec nejvyšší vojenská hodnost
v zemi). Z pevnosti je dnes funkční vězení
- při procházce malebným přístavem
začalo mrholit. Hádejte, kde jsme se schovali, když na řadu
zase přišli mušle? Ale to nebyl restaurační konec.
Nemohli jsme minout vedlejší podnik, který vedle označení
créperie nesl také označení rhumarium. Dali jsme si palačinky,
tradiční pineua, ale odolali jsme nabídce ozkoušet zmrzlinu
vyrobenou z kaviáru a ústřic
- ve stále zhoršujícím se počasí jsme vyjeli z hradbami
obehnaného městečka a mířili nezadržitelně k majáku
na konci ostrova. Míjeli jsme vinice a v závěru ostrova
bažiny a soliska. Sůl a víno jsou dva hlavní zdejší produkty
- silnice vedoucí k majáku Phare
des Baleines byla zdaleka ucpaná. Na cestě k majáku
jsme nemohli minout giftária, leč novější maják jsme obešli, minuli
i starý
blíže k břehu a vydali se po skalnaté
cestě na dně moře, kterou odhalil odliv. S Lídou
jsme se trhli a měli náskok, takže jsme při zpáteční cestě
ještě vylezli spoustu schodů na věž nového
majáku. Lída stoupala jak vzteklá a já trénovaný jenom
čuměl, jak jde rychle. Měl jsem co dělat, abych jí stačil
(večer se nemohla pohybovat). Výhledy byly pokažené, protože
lilo jako z konve a foukal ostrý vítr od pevniny. Utekli jsme zpátky pod stříšky obchůdků
a koupili pytlíky soli
|