Poitou-Charentes / září 2006 / 5. den: mokřady Marais Poitevin 

PROJÍŽĎKA BAŽINAMI

• déšť se umoudřil, a tak jsme, jak jinak, zase vyrazili do světa. Tentokráte pro změnu do vnitrozemí, do mokřad a bažin Marais Poitevin. Marais, tj. v překladu mokřady či bažiny. Kdysi sahali pomalu až k městu Poitiers, ale místní obyvatelé je od středověku vysoušeli s pomocí holandských stavitelů poldrů. Proto také najdete v místě výborný sýr s holandským jménem Loikr
• prvním cílem bylo městečko Coulon, což je jedno z míst, odkud se vyráží na lodičkách do nekonečné sítě kanálů
• když jsme si vybírali z trojí konkurenční nabídky lodiček, svítilo sluníčko. Ceny byly kartelově stejné. Tak jsme vybrali jednu pramičku, která se nám zdála nejpohodlnější. Ukázalo se, že pádla jsou k dispozici jen dvě. Aby pramička asi moc neuháněla. Lodivoda jsme odmítli. Zaplatili jsme taxu na hodinu a vyrazili. Pádloval jsem já s Vítem
• síť kanálů a kanálků měří desítky kilometrů a není prý problém se ztratit a trávit v kanálech hodiny, čímž se samozřejmě taxa zvyšuje. Plánky totiž nejsou moc přesné, i když nás majitel upozornil na několik důležitých bodů. Ještě že jsme v jedné obrátce neuvěřili Jitčiny instinktu. Mohli jsme skončit jako jejich příbuzní, kteří zde museli přežít několik dní žerouc kořínky
• smutné bylo, že jsme při jízdě narazili na mrtvého bobra. Příjemnější bylo, že jsme "narazili" na živého bobra
• je to zvláštní krajina
• samozřejmě že jsme se za hodinu objevili bez problémů zpátky v Coulonu. Dali jsme si slanou créperii, která nahradila oběd. Poté jsme si prohlédli miniaturní náměstíčko s kostelíčkem. Zajímavostí byly nabídky místních giftárií s nabídkou skutečně originálních místních specialit: likér z květiny ? (zde to musí doplnit naši hostitelé), která se údajně pěstuje jenom zde. Byl však poměrně drahý. Dále nabízeli paštiku. A hádejte z koho? Z bobra. Samozřejmě že ne z toho chcíplého. Neměl jsem odvahu jej koupit, i když jsem nad tím dlouho váhal. No uvažte, z bobra! Činaný obchodník se nám snažil prodat místní podoby likérů, ochutnávali jsme, ale nekoupili. Po sýru coulon nebylo památky. O této specialitě se zmiňoval jeden český web. Jenže asi došlo ke zmatení pojmů. Oblast kolem Coulonu je pověstná ovčími sýry, ale žádný nenese označení coulon. Takový sýr zde neexistuje