Poitou-Charentes / září 2006 / 7. den: historické okolí obce Coivert 

AULNAY

• v Aulnay nás čekala velice hezká katedrála
• zatímco ostatní se před počasím utáhli dovnitř, já se jí snažil obejít a najít nejlepší pohled
• při návratu jsem narazil na dokonalé cestovní kolo, celopéro, velice dobře vybavené, velmi pravděpodobně s navigačním systémem a bůhvím čím ještě. Muselo stát balík. A jak jsem tak ukazoval kamarádům vymyšlenosti na kole, přišla majitelka a vybídla mne, ať se svezu. To jsem odmítl, ale byla by to zajímavá zkušenost. Asi to byla Angličanka, postarší, tedy jako my, která cestovala francouzskou krajinou sólo. Holt Angličanky!
• cestou domů jsme nakoukli do zámečku Dampierre sur Butonne, ale dovnitř jsme už nešli, všichni byli unaveni, přestože byl celonárodní den, kdy do všech památek měl být vstup zadarmo. Do tohoto zámečku nebyl. Soukromníků se asi akce státu netýká

ZÁVĚREČNÁ VEČEŘE A LOUČENÍ

• klobásky k večeři byly výtečné. To bych neřekl, že mohou být tak dobré. Koneckonců celá večeře byla příjemná, i když jsme byli pouze ve čtyřech, protože Libor se spánkem připravoval na cestu
• někdy po deváté jsme se rozloučili a vyrazili směr Paříž
• tentokráte jsme jeli po "periferiku", aniž bychom si to uvědomili. Ono se totiž jede po něm jen velmi malý kousek. A mazali směr Německo. Kolem třetí k ránu před neměckou hranicí začal Libor sjíždět ze směru a tak mne pustil k volantu. Německem jsme zdaleka nemusel jet tak rychle, nikam jsme nespěchali a navíc začalo pršet. Za úsvitu jsem Liborovi předal řízení někde kolem Ludwigshafenu, kde nás obsluhovali v rasthausu Polky
• k poledni jsme si koupili v Rozvadově české noviny a chvíli po poledni byli již v Černolicích
• našemu "řidiči" jsme zaplatili za benzín a mýtné a ten pokračoval dál, do svého domova