Pondělí 2. října
2006
- v druhé půjčovně jsme získali pěkného červeného
Getze od firmy Hyundai. Byl o tři eura dražší (stál 26 euro na
den), ale měl z
poloviny plnou nádrž a v ceně bylo minimálně šest litrů.
Čili minimálně jízda na 100 kilometrů
- vyrazili jsme tradičním směrem, stoupákem směr
Drimonas, ale protože já už měl podrobnou mapu, jeli
jsme tentokráte přes Kalamitsi, projeli jsme známou
Chortátou a mířili směr horské další vesničky
 první byla Manási a byl to zážitek. Zde se asi život zastavil nejvíce
z vesniček, které jsme projeli za celou dobu. Víno lisovali
nohama. Také chudičká kaplička odpovídala místu- při kouzelném, prudkém a točivém sjezdu z Nikolís
jsme narazili na stádo koz hnané pasačkou na
oslu, mile
se na nás usmívala - kolik jí tak asi bylo?
- rozhodli jsme se ještě zajet do dalšího horského městečka
Sívrosu. To už jsme projížděli na dně mělké pevniny
v zálivu
Vasiliki, okolo rostly tradičně olivovníky a cestička
byla jen tak tak na projetí
- návštěva Sívrosu byl další zážitek, ale úplně
jiný. Nejdříve jsme marně
hledali cestu k vodopádu. Projeli jsme neuvěřitelně
kroucené uličky, ale zbytečně. V tu chvíli jsme
ale věděli, že v tomto malém "městečku"
budeme hodně fotografovat. Byl to velký památník na turecké
hospodářství velmi podobné socialistickému
- v Sívrosu jsem poprvé narazil na mandlovník. Údolí
patří k jedněm z nejplodnějších na ostrově, takže se
zde najdou i jiné hospodářsky důležité plodiny. Na
ostrově jinak marně hledáte políčka, kde by se pěstovalo
obilí. Z čeho ale dělají pečivo? Někde musí být! My je
neobjevili. Jestli někde byly, tak v přilehlé nížině
- ve Vasiliki jsme zajeli přímo do starého přístavu,
našli jsme místo na parkování a šli na oběd. Já jsem
zkusil dát si jako předkrm pečenou cibuli. Obal
byl moc mastný, tak jsme jej seškrabal, pak už to šlo.
Zato jehněčí špíz byl nejšťavnatější a nejlepší,
jaký jsem za celou dobu na ostrově jedl
- otec pláž zkritizoval. Pravda, ničím
zajímavá nebyla, ale vědí to také rodiny s dětmi? Zde měl být
ráj surfařů, ale v pozdním podzimu byl vidět jen jeden.
Ani v
přístavu jachet moc nebylo
- po obědě jsme spěchali k vodě. Zvolili jsme pro
tentokráte návštěvu pláže Gialos. Ještě než jsme k
ní začali
sjíždět, projížděli jsme olivovým hájem a
fotografovali "tisíceleté" stromy. Otec
vyprávěl tři legendy o tom, jak jsou olivovníky staré:
Jedna tvrdí, že na zeměkouli rostou v jedné zahradě ještě
olivovníky z doby Ježíše Krista, podle druhého tvrzení
vědci zkonstatovali, že nejstarší olivovníky jsou už
pokračovatelé pamětníků Ježíše, a podle třetí? Á,
výpadek proudu. Musím
se zeptat otce
- sjezd na pláž neměl chybu, serpentina za serpentinou
a prudce dolů. Jaký by to byl asi výjezd na kole? Šichta,
pokud by se nepostavilo na zadní
- pláž Gialos byla poloprázdná, dvě restaurace
ještě fungovaly, ale jinak tu panoval divoký život mimo
sezónu. Otec prohlásil, že se mu tato pláž líbí ještě
více než Porto Katsiki
- dovolenou zde trávila skupinka vodáků z Čech
- po páté jsme se zvedli, čekalo nás ještě minimálně
dvacet kilometrů horským terénem zpátky do Agios Nikitas
- bylo krásné slunné odpoledne
- zpáteční cestu nám zpestřil oslík
|
|