Úterý
3. října 2006
- plán tří jízd autem
byl naplněn. Otec šel tedy na místní pláž a já vyrazil na svůj
druhý výlet na kole. Cíl: klášter Faneroméni, severní
kosa nad Lefkadou a turecké pevnosti
- přelepil jsem si puchýř leukoplastí
a vyrazil. Tentokráte o trochu dříve, takže na západní
zastíněné straně ostrova byla na kole trochu zima. Minul
jsem pláž Pefkoulia, zahlédl jakousi silničky mířící
od ní někam do kopců (tu si musím pamatovat!) a
vystoupal tradičně k vesnici Tsoukaládhes. Ani ne za
hodinu jsem byl nahoře
- ke klášteru Faneroméni to byl
už kousek. Před
vchodem se potloukal Řek, který turistům něco povídal.
Bohužel řecky (později se z něho vyklubal výběrčí
parkovného). Klášter je obydlen, poprosil jsem dva
mnichy, aby mi stáli modelem, a tak mladší (trochou angličtiny)
požádal staršího a velice ochotně pózovali.
Prohlédl jsem si hlavní svatyni a velice hezké muzeum
v areálu kláštera. Návštěvnice musí do kláštera
chodit oděny, na
což jsou tu zařízeni
 sjel jsem do Frini, k malému hřbitovu a kostelíku.
Tam jsem se dostal do debaty s dětmi předškolního
věku, které se nechaly také rády fotografovat- cesta mě vedla neznámo kam, mým cílem bylo dosáhnout
nejzápadnější části pláže Kamínia. Dojel jsem k
domku, který mi přehradil cestu. Vrátil jsem se a sjel na
pláž. Náhodou jsem nalezl další kostelíček Agios Oánis.
Zapálil jsem svíčku a jel podél prázdného pobřeží
po široké komunikaci směrem k mlýnům
- všude bylo málo lidí, jediná otevřená restaurace
byla u prvního velkého mlýnu, kde je také klub surfařů
- jízda po vzdálené kose proti Lefkadě byla jízda prázdnou
krajinou až k přístavu u pevnosti Aghia Mávra.
Zdi a pár pobořených stavenišť ve vnitřním nádvoří
pevnosti, to je vše. Zbylo ještě pár děl
- vydal jsem se k druhé pevnosti Ghrívas, která je
již na pevnině. Zálivy byly plné volavek. Ke vstupu
pevnosti jsem srdnatě vyjel, i když se na mne řecký sedlák
díval jako na blázna. Vnitřek vypadal stejně jako v
minulé pevnosti, zbořeniště. Narazil jsme na hada
a fotografoval výhledy na
kanál a okolní pevninu
- protože tu nebylo více co ke koukání, vrátil jsem se
do Lefkady, kde jsem do sebe vrazil colu a dal si cíl: oběd
někde na vršku
- vyjel jsem přes Apólpenu,
protože jsem chtěl přejet náhorní plošinu pod Kárii a
sjet nově objeveným sjezdem k pláži Pefkoulia
- výjezd do vrchu byla nekončený, bylo po druhé
hodině, největší vedro a Lefkada mizela za mnou
jen velmi pomalu
- po hodině jízdy jsem byl nahoře, tedy ve vesničce
Spanochóri. Dojel jsem rovnou do další vesničky Premedínos
a sesul se na židli v restauraci s jediným přáním: jídlo
a pivo. Měli už jenom fazolovou polévku a pivo.
Amstel. Sláva
- vrátil jsem se do Spanochóri a navštívil dva kostelíky,
starší i novější.
A baštil vínou révu z okolních vinic
- projel jsem Premedínosem a Lazarátou, které na sebe navazují téměř bez hranic.
Stejné je to s následující Asprogherakátou, kde jsem našel
bez problémů odbočku k pláži Pefkoulia, potažmo k
Agios Nikitas. I z této strany vjezdu byla ale cedule zákaz
vjezdu, jako zezdola. Leč kolu takové zákazy nevadí, že!
- sjížděl jsem nádherným kaňonem, leč bylo pravdou,
že silnice byla v jednom místě nesjízdná - i pro kolo! Sesuvy půdy silnici
velmi poničily a já musel s kolem v ruce překonávat suť
obrovských balvanů
- překonal a pláž Pefkoulia a tím pádem i Agios
Nikitas byly již kousek
- otec si zamluvil auto ještě na tentýž večer, protože
chtěl jet na nákupy do večerní Lefkady
- nejenom, že jsme v Lefkadě povečeřeli, ale nakoupili
spoustu giftů. Otec si dokonce koupil deku na spaní a pak
celý večer pěl chvály na místní lampy, které nabízeli
v obchodech. Na ulicích si ještě v deset večer hrály děti.
Na závěr jsem si koupil praženou kukuřici - v
celku
|
|