Čtvrtek
5. října 2006
- poslední den našeho pobytu na ostrově Lefkada byl zároveň
den odletu. Otec se mi myslel, že letíme ráno. Omyl, letěli
jsme večer. Samotné Agios Nikitas jsme opouštěli až k páté
odpolední
 byli jsme bez auta, takže otec šel tradičně na pláž
přímo v místě a já přes hřeben pěšky šel
poznávat pláž Milos. Na tu normálně z Agios Nikitas
jezdí vodní taxík za tři euro, ale už dojezdil. Musí
se tedy vydupat velké množství schodů, což bylo pro
otce moc- při stoupání schován za olivovníky jsem opět
fotografoval staré
kmeny. Stoupání skončilo u zbytků kostelíčka
- schody vedly i na druhé straně hřebene, ale dolů. Pláž
už byla vidět a pohled
stál za to
- kvůli obtížnému přístupu zde téměř nikdo
nebyl, pouze naši sousedi z hotelu. Šel jsem až na jižní
cíp pláže, kde byla možnost se schovat i do stínu. Za
skalisky jsme našel slunečník, servis na této pláži žádný
nefungoval. Pláž
si proto návštěvníci proměnili na nudo
- otec chtěl, abych se vrátil už v jednu, ale co bych dělal
v našem krcálku tři hodiny. Zvedl jsem se teprve před třetí,
vystoupal jsem schody na jižní straně hřebene a scházel
po severní, Agios
Nikitas bylo vidět mezi stromy, a ještě pláž
Pefkoulia
- v turistickém centru jsem si dal poslední řecký oběd.
A to gyros.
Dělali je jako na mnoha místech poměrně hodně zpečený,
což bylo asi schválně. Nejzajímavější na jídle byl
tenký kořeněný a teplý chléb. Ten sem jinde než v
Agios Nikitas nenatrefil
- po obědě jsem se ve vedru doštrachal na pokoj, sbalil věci,
pomohl je otci snést, nastoupil do autobusu, pak do
letadla, pak do škodovky a dojel k půlnoci domů značně
seštípán řeckými komáry
|
|