-
na kulaťáku v Dejvicích jsme se sešli bez problémů. Jen
máma byla trochu méně oblečena
-
zaparkování automobilu na letišti v Ruzyni proběhlo bez
problémů
-
odbavování už tolik ne. S Lídou jsme měli jenom jeden
kufr a ten vážil více než 15 kg. Více na osobu WizzAir nepřipouští
a jedno zavazadlo pro dva neuznává. Dopláceli jsme cca 400 Kč
za nadváhu
-
další problémy již nebyli. Po trochu tuhé pizze jsme prošli
pasovou kontrolou. Lída tradičně zvonila na všechny strany.
K letadlu nás vezl autobus. Protože jsme do něj nastoupili téměř
poslední, vystupovali jsme mezi prvními a neměli problémy se
zabráním tří míst vedle sebe. V letadlech WizzAiru si
nehrají na místenky. Co kdo obsadí, tam sedí
-
let proběhl v pohodě a byl i docela krátký. Řím byl rozzářený
a našli jsme Koloseum
-
 nástup do autobusového shuttle proběhl opět bez problémů.
Vytištěný voucher stačil, ale i bez něj nebyl problém se
do shuttlu dostat. Jedna cesta stála 4 euro a platilo se na místě.
Shuttle jezdily zhruba po půl hodině
-
cestu od nádraří Stazione
Termini k penzionu jsme našli bez
problémů. Problémy začaly až s ubytováním. Naštěstí
netrvaly dlouho. Na domu v ulici Rattazzi - příčné k nádraží
- seděl v recepci starý dědula, který neuměl ani slovo
anglicky a stále dokola mlel, že je obsazeno. Italsky. Teprve když
jsem mu násilím strčil voucher na ubytování pod nos, ukázal
do pátého patra. Výtahem jsme vyjeli až pod střechu a na příslušných
dveřích našli na dveřích vzkaz, abychom v případě problémů
volali na konkrétní telefonní číslo. To jsme nakonec udělali, protože na zazvonění nikdo neotvíral
-
po telefonním hovoru se záhy objevil italský mladík,
nechal si zaplatit na 4 dny dopředu, opsal si pasy, dal nám klíče
a toaletní papír, slíbil druhý den dovalit ramínka (což udělal),
předal nám nedůvěryhodné papírky coby stravenky s tím, že
snídaně jsou naproti v nádražní kavárně. A pak už byl
pokoj náš
-
ubytování bylo úsporné, leč čisté. Moc dlouho jsme se s
vybalováním nepárali. Hodili jsme na sebe kabáty a vyrazili
do okolí nádraží na jednom z historických vršků Říma -
Eskvilin/Esquilin.
Okolí stanice bylo živé. Skončili jsme na rohu ulice
Via Glo. Amendola, dali si kávu (bez Lídy) a víno a už bylo
prima. Nebyl velké teplo, ale seděli jsme na ulici v prostoru
chráněném plachtou a vyhřívaném plynovými lampami. Po půlnoci
nás zkasírovali a my šli poprvé v Římě spát
|