Rif. Fraccaroli / M.Obante, Cima Carega / 5. července 2010

• setkání v sedle Campogrosso bylo domluveno na pondělí v 9:00 v pondělí. Problémem byl mobilní signál a vzájemná komunikace s druhou skupinou
• moravská buňka (Jakub Houška, Libor Tandler, Ríša Votava, Pavel a Simona) přijela až v 10:00 s tím, že bude raději spát v přírodě než v penzionu v městečku Schio
• pražská buňka nebyla vybavena na širák jako moravská a tak se ubytovala rovnou v chatě Campogrosso (17 euro nocleh, 5 euro snídaně, 1 euro osuška)
• nakonec se rozhdola i část Moráváků přespat na chatě. Hlavně kvůli vidině sprchy (ručník byl za euro). Venku (v autě) zůstali pouze Pavel se Simonou
• kvůli odjezdu moravské buňky přes Udine, Graz a Vídeň byla návštěva Monte Grappa přeplánována na poslední den
• po studiu map došlo k rozhodnutí najít ferratu Cima Carega. Zájezd do Vicentinských Alp měl objevitelské zaměření, protože informace o zdejších ferratách si značně protiřečily
• k výstupu jsme použili splaz na Monte Obante a dál řešili, kde je ferrata Campalani. V prostoru směrem k vrcholu Cima Carega jsme ji neobjevili. Na chatu Fraccaroli jsme došli s tím, že tento den lezení holt ferratou nebude
• ferrátové dobrodružství nahradil sestup. Při odchodu z chaty Fraccaroli nás zastihl déšť, když nás vzdálené bouřky strašily celý den. Vydali jsme se proto "nejkratší" cestou z kopců dolů. Bohužel to nebylo nejlepší rozhodnutí. Málo chozený sešup splazem pod vrcholem Cherlong nebyl dobře značený. Mapa firmy Kompass v měřítku 1:50 000 se ukázala úplně k ničemu. Rozcházela s místními údaji. Ty jsme měli pouze v hlavě, protože 12 eur se nám za místní mapu, byť v měřítku 1:25 000, nechtělo dávat. Chyba!
• kufrovali jsme. Do toho padala voda. Kolem vrchu Ilmorale jsme hledali náhradní sestup. Úzkým kuloárem se sněhem jsme si netroufli projít. Nakonec jsme se rozhodli vyhledat původní stezku a neexperimentovat. Při pátrání v širokém toku splazu jsme ji nakonec našli na opačné straně. A sešli po ní bohužel hodně hluboko pod úroveň planiny Campogrosso. Po dosažení pohodlné asfaltové silnice náš čekal ještě čtyřkilometrový ostrý výstup zpátky k chatě. Nohy bolely, sestup byl dlouhý a nepříjemně příkrý. Občas si někdo kecl na zadek
• výsledek: ferratu jsme nenašli a odrovnali si nohy. Tak jsme se rozhodli, že i následující noc přespíme na chatě Campogrosso. Zjednodušila se tím logistika a většina z nás mohla hned do sprchy
• večeře byla poněkud komplikovaná, protože majitel uměl jenom italsky, ale naštěstí měl pomocnici z Francie. Vše pak francouštinou řešil Jakub. Někdo ochutnal polentu, většina z nás místní smažený sýr. Já si k tomu dál ještě navíc fazole, které chutnaly, jako by byly podávané s rozmixovanými sardinkami. Jídla byla zvláštní, jak všichni konstatovali, ale najedli jsme se. Zbytek proběhl u vína, které bylo také zvláštní
• Jakub provedl zásadní krok: koupil mapu. Ihned se na druhý den lépe plánovalo. Za cíl byla zvolena ferrata Angelo Pojesi.