Sentiero Angelo Pojesi / Cima Carega / 6. července 2010

  • snídaně nás zklamala, protože byla na Italy nezvykle chudičká. Džem, med, housky. Konec
  • v každém případě jsme měli k dispozici hodinu navíc proti minulému dni. Opět jsme směřovali k masívu Cima Carega, ale tentokráte jsme stoupali vzdálenějším splazem do sedla dei Fondi. Tento přístup se nám jevil méně komplikovaný než přístup přes sedlo Fumante. Při sestupu ze sedla Fondi k chatě Scalorbi na nás pískali svišti
  • v chatě Scalorbi panovalo pusto a prázdno, ubytování stálo cca 15 euro. Bez snídaně. Pivo jako vždy 4 euro
  • následoval dlouhý sestup k další chatě Pertica. Jinak to nešlo. Hloupé bylo, že se tím ztrácelo hodně výškových metrů. Naštěstí jsme chatu Pertica dostihli v poledne. Čekali nás totiž tři perné hodiny výstupu k chatě Fraccaroli
  • sentiero Angelo Pojesi za ferratu považovat lze. Hodnotil bych ji jako mírně obtížnou, pokud jde o lezení. Jištěné úseky jsou nesouvislé. Je však náročná, protože je dlouhá a hodně stoupá. Konči jištěným výstupem kuloárem, který je asi nejzajímavější. Poté následuje ještě výstup na hřeben
  • cestou k chatě Fraccaroli je potřeba přejít několik vrchů, které z dálky vypadají nechutně
  • na chatě Fraccaroli jsme se dozvěděli, že minulou noc na ní přespalo 40 Čechů. I tato chata byla volná, ubytování stálo asi 14 euro, snídaně 5, pivo opět tradiční 4 eura
  • k sestupu jsme použili splaz dei Fondi, kterým jsme téhož dne ráno stoupali. Je to zjevně nejlepší přístupová cesta do masívu Cima Carega ze sedla Campogrosso
  • k "domácí" chatě jsme se dostali velmi pozdě, až téměř v sedm večer. Trasa byla časově a délkou namáhává. Nohy všech utržily šrámy
  • rozhodli jsme se - ve čtyřech - odjet na jídlo do sedla Fugazze. Libor zůstal, musel se učit do autoškoly
  • vyrazili jsme východní silničkou k sedlu, kolem vrcholu Monte Cornetto, ale do cesty se nám postavila závora. Tak jsme se vrátili na západní silničku. Před sedlem Fugazze nás zastavili ovce a podělali nám vozovku. V sedle Fugazze byla nabídka místní restaurace mizerná. Tak jsme sjeli o kilometr níže do výtečné pizzerie
  • po návratu jsme se snažili splnit Jakubovu představu, že konečně popaříme, jenže Jakub sám nás brzy opustil. Zavíraly se mu únavou oči. My ostatní také nebyli úplně čerstvé rybičky. Láhev vína jsme však udolali