Sentiero Angelo Pojesi / Cima
Carega / 6. července 2010
- snídaně nás zklamala, protože byla na Italy nezvykle chudičká.
Džem, med, housky. Konec
- v každém případě jsme měli k dispozici hodinu navíc proti
minulému dni. Opět jsme směřovali k masívu Cima Carega, ale
tentokráte jsme stoupali vzdálenějším splazem do sedla dei
Fondi. Tento přístup se nám jevil méně komplikovaný než přístup
přes sedlo Fumante. Při sestupu ze sedla Fondi k chatě Scalorbi na nás pískali
svišti
- v chatě Scalorbi panovalo pusto a prázdno, ubytování stálo
cca 15 euro. Bez snídaně. Pivo jako vždy 4 euro
- následoval dlouhý sestup k další chatě Pertica. Jinak to nešlo.
Hloupé bylo,
že se tím ztrácelo hodně výškových metrů. Naštěstí jsme chatu
Pertica dostihli v poledne. Čekali nás totiž tři perné hodiny výstupu
k chatě Fraccaroli
- sentiero Angelo Pojesi za ferratu považovat lze. Hodnotil bych ji
jako mírně obtížnou, pokud jde o lezení. Jištěné úseky jsou
nesouvislé. Je však náročná,
protože je dlouhá a hodně stoupá. Konči jištěným výstupem kuloárem, který je
asi nejzajímavější. Poté následuje ještě výstup na hřeben
- cestou k chatě Fraccaroli je potřeba přejít několik vrchů,
které z dálky vypadají nechutně
- na chatě Fraccaroli jsme se dozvěděli, že minulou noc na ní přespalo
40 Čechů. I tato chata byla volná, ubytování stálo asi 14 euro,
snídaně 5, pivo opět tradiční 4 eura
- k sestupu jsme použili splaz dei Fondi, kterým jsme
téhož dne ráno stoupali. Je to zjevně nejlepší přístupová
cesta do masívu Cima Carega ze sedla Campogrosso
- k "domácí" chatě jsme se dostali velmi pozdě, až téměř
v sedm večer. Trasa byla časově a délkou namáhává. Nohy všech
utržily šrámy
- rozhodli jsme se - ve čtyřech - odjet na jídlo do sedla Fugazze.
Libor zůstal, musel se učit do autoškoly
- vyrazili jsme východní silničkou k sedlu, kolem vrcholu Monte
Cornetto, ale do cesty se nám postavila závora. Tak jsme se vrátili
na západní silničku. Před sedlem Fugazze nás zastavili ovce a
podělali nám vozovku. V sedle Fugazze byla nabídka místní
restaurace mizerná.
Tak jsme sjeli o kilometr níže do výtečné pizzerie
- po návratu jsme se snažili splnit Jakubovu představu, že konečně
popaříme, jenže Jakub sám nás brzy opustil. Zavíraly se mu únavou
oči. My ostatní také nebyli úplně čerstvé rybičky. Láhev vína
jsme však udolali
|