Výstup k chatě 7 Alpini / Schiara / 28. července 2011

• 07:45 - česká skupina odjížděla z Prahy (od Smíchovského nádraží) těsně před osmou (moravská skupina vyjížděla zhruba hodinu až dvě dříve). Když byla česká v Rozvadově, moravská hlásila, že je již za Grazem. Propočty dle Via Michelinu říkaly, že z Prahy trvá cesta 8:30, z Brna o hodinu méně. Platilo to spíše v případě moravské skupiny. Česká se zdržela hlavně průjezdem údolí Pustertal a jízdou kolem Cortiny d´Ampezzo. Při průjezdu ampezzánskou "metropolí" už totiž Moravané byli na místě,
• 17:08 - česká skupina dorazila na parkoviště Case Bortót těsně po 17. hodině. Cesta byla proti předpokladu Michelinu podstatně delší, byť jsme v okolí Belluna trochu kufrovali (návod závěru cesty: po průjezdu městečkem Longarone je potřeba vyjet výjezdem Belluno-Nord a tohoto směru se držet asi 8 kilometrů. Nejdříve se totiž projíždí vesničkou Ponte n. Alpi. Při průjezdu Bellunem je nutno se držet směru Feltre. Po přejezdu visutého mostu na první velké křižovatce zahneme doprava (už ne směr Feltre), ale Agordo, po průjezdu levotočivou zatáčkou hlídáme odbočku doprava směr Vezzana. A držíme se stále hlavní silnice až do místní části Bolzano. Zde pokračujeme rovně po vedlejší silnici přes místní části Gioz, spadneme k říčce, po přejetí mostu se už držíme hlavní silnice. Zde už nás vedou ukazatele Case Bortót. Úplně na konci cesty je oficiální parking, pokud je volný. Jinak se parkuje všude, kde se dá.) 
• 17:15 - jsme vyrazili. To již členové druhé skupiny zhruba 45 minut šlapali nahoru k chatě 7 Alpini. Propočet říkal, že jde zhruba o výstup jako z Pece na Sněžku a že může trvat až 3 hodiny. Zhruba 7 kilometrů pochodu s překonáním necelých 900 výškových metrů. Takže jsme my - Pražáci - měli co dělat, abychom nešli za tmy. Měli přichystané baterky. Až na Jirku M., který měl nejmenší batoh a baterku žádnou,
• 18:04 - za necelou hodinu jsme byli u mostu Mariano, v pouhých 681 metrech. protože cesta po začátečním stoupání klesla. Teprve po zdolání této 1/3 cesty začala cesta definitivně stoupat,
• 18:48 - za další necelou hodinu jsme se dostali k druhému mostku stále jen pouhých 1037 metrů nad mořem. Zbývalo vystoupat téměř 500 výškových metrů. Přehled o postupu dávají mapy umístěné na několika místech celé trasy, které kroužkem v mapě říkají, kde zrovna člověk je,
• 19:07 - po dvou hodinách pěší chůze jsme se konečně dostali k poslední lávce ve výši zhruba 1150 metrů, kde začalo závěrečné prudké stoupání v serpentinách, na které bylo potřeba dalších 45 minut. Během té doby jsem dostihnul Jakuba, který rozvážně stoupal, zatímco já se štrachal s lehkým sakem,
• 19:46 - jsme ukončil stoupání, ostatní dva z české sekce přišli o chviličku později. Výstup trval tedy 2:30, tedy o 20 minut méně než hlásal rozcestník. Nejdříve pivo!
• 20:30 - na začátku ubytování jsme řešili problémy se spacím pytlem (sleeping bag) za 6 euro. Nešlo totiž o pytel, ale obrovský kruh. Nikdo netušil, jak se v tom má spát. Od chatařů jsme se dozvěděli, že následující den má být docela slušné počasí. Zkazit se mělo až odpoledne a mělo pršet. V sobotu pak mělo lít celý den. A my neměli karty, zato pití dost. Nebyla to nejlepší vyhlídka,
• 21:00 - samozřejmě že jsme v průběhu ubytovávání upíjeli vína, neboť Libor přivezl Balouna. A řekl nám, jak se k němu lehko dostat. Vína bylo dost. Nebylo třeba se trápit množstvím. 
• 24:00 - my dva s Lukášem jsme šli spát poslední, téměř v půlnoci. Den to byl dlouhý!