Via ferraty L.Zacchi a G.Sperti / Schiara / 29. července 2011

• 07:00 - vstávali jsme brzy. Ani jinak to nešlo, protože pro ty, co měli na chatě objednanou snídani, to znamenalo jít jíst mezi sedmou a osmou ranní. Vražda!
• 08:12 - mělo to však jeden dobrý dopad: vyrazili jsme brzo. Tak snad stihneme vrátit se před deštěm,
• Jakub H. si od rána stěžoval, že mu není úplně nejlépe a že na něj asi leze chřipka. Ani Lukášovi nebylo nejlépe. Ten si zase stěžoval na bolesti žaludku. A v takovém stavu jsme vyrazili, se dvěma nováčky,
• orientační bod - Gusela Vescova (zkuste hádat, jak se mu obecně říká? Slušně šulínek) - byl nad námi neskutečně vysoko. Cesta začíná nepříjemným stoupáním k nástupu ferrát zhruba ve výšce 1800 metrů. Otázkou je, zda-li se za nástup považuje začátek jištěné cesty, nebo teprve rozcestí, kde se dělí feráty Zacchi a Marmól. Toť otázka?
• 08:43 - podstatné je, že úvazky jsme nasadili s prvním lanem. Počasí nám přálo a my se těšili na lezení. Nováčci dostali krátké školení. Libor po telefonu řešil se svým poradcem, jak svázat svůj nový prsák se sedákem
• 09:26 - jsme začali lézt. První etapku charakterizují žebříky a hluboká složitější spára,
• 09:54 - po krátkém výstupu klečí jsme dorazili k rozcestníku, kde se dělí feráta Zacchi a Marmól, v jejíž stěně jsme viděli dva človíčky - stěna vypadala zdálky impozantně a lidičkové túze malí. Ale protože byli skutečně jako tečičky, tak jsme je ještě "zoomovali"
• 10:00 - jsme nastoupili do ferraty Zacchi. první část je poměrně kolmá, nejtěžší partie se překonávají pomocí žebříku. Následuje ostrý a delší výstup klečí. Cesta se postupně stáčí do vnitřního žlabu. Lana se střídají s normálním chodníkem,
• 10:37 - zhruba po půl hodině lezení se dosáhne krásný ostroh, nad kterým cesta pokračuje poměrně kolmým a úzkým žlabem. Lano se střídá se žebříky, obě pomůcky často doplňují kramle 
• 11:05 - asi po hodině a půl se ukázal níže položený bivak G.Sperti, který je zhruba ve výši 2000 metrů. To dávalo tušit, že je potřeba ještě překonat 200 výškových metrů. Vrchol La Schiari se přitom stále mohutně tyčil nad námi svoji kolmou jihovýchodní stěnou,
• 11:11 - v závěru ferráta zvolní, cesta se téměř narovná. Objeví se závěrečný traverz a šulín Gusela Vescovo je na dohled,
• 11:24 - jsem dosáhl bivak Bernardina ve výši 2320 metrů. Po mně přišel sólo stoupající Ital, který se mezi nás vmísil a postupně docházeli ostatní členové naší skupiny,
• 12:00 - dorazil i Lukáš Příhoda se špatnou zprávou: Jakubovi je špatně, dokonce zvracel a co s tím? Rozhodli jsme se, že jeden z nás se vrátí rychle naproti Jakubovi, aby nestoupal zbytečně až na konec feráty, a sešel s ním dolů. Druhý bude pokračovat s ostatními v cestě. Tak jsme si střihli. Lukáš prohlásil, že Jakuba vyhrál on a začal se vracet,
• 12:20 - mezitím se mírně zkazilo počasí. Vzhledem k ošklivé předpovědi na další den, jsem navrhnul nelézt na vrchol La Schiara ferátou Berti, ale pokračovat k sedlu Forc. Sperti a ještě ten den sejít k chatě druhou nejobtížnější ferátou v masívu - ferátou Sperti. Máme-li ten další den hrát karty. Tato cesta měla podle mne i vzhledem k počasí tu výhodu, že nestoupala na samotný vrchol Schiari, který byl již delší čas v mracích a nebylo z něj pravděpodobně vidět. To jsem ale netušil, že přechod k vytipovanému sedlu není choďák, jak trochu přehánějí průvodci, ale v podstatě hřebenový přechod zajištěnou cestou, který klesá a stoupá. Celou cestu se přitom jde na odvrácené straně masívu, tedy severozápadní straně, takže si stále říkáte, kdy se konečně přehoupneme na druhou stranu?
• 13:11 - jsme konečně byli v sedle Forc. Sperti (2331 m), tedy na oko stále po vrstevnici od bivaku Bernardina. Ale skutečně jen na oko. V sedýlku jsme poprvé narazili na starý sníh. a A pak už se začíná stále klesat. Povětšinou v zajištěném terénu, kde se zase občas střídají žebříky s lany. Klesá se mohutným spárou a okolní kolmé stěny vzbuzují respekt. 
• 14:05 - slézání od sedla a následně spárou nám trvalo téměř hodinu. Teprve poté se skála otevřela a pokračovali jsme traverzem východním směrem. I s hezkým vnitřním obloučkem. V té fázi jde o velmi příjemný traverz po úzkém chodníčku, byť s hloubkou pod očima,
  14:15 - skalní útvary se konečně rozevřely, ale to vůbec neznamená, že feráta skončila. Nejde už ale o lezení ve velkém souvislém kuse. Krátké úseky feráty se rychle střídají s krátkými přechody ostrým sešupem. Takže vlastně úseky feráty jsou příjemnější, neboť se jeho čeho zachytit,
• 14:26 - se konečně objevil bivak G.Sperti (2000 metrů). U něj jsme udělali delší přestávku, abychom načerpali duševních sil. Zvláště kvůli nováčkům, kteří prohodili pár slov o tom, že byly chvíle, které se jim vůbec nelíbily,
• 14:49 - jsme posilněni pokračovali v sestupu. Kdo se podívá pozorně do mapy, ví, že porce feráty je ještě před ním. A opět se střídají lezecké partie s volnými, které nejsou stále příjemné. Opatrná chůze je více než na místě. Není divu, že knižní průvodci vůbec nedoporučují nastupovat feráty ve Schiaře za mokra. A už vůbec ne za bouřky!
• 15:17 - v závěru je nutné prostoupit mezi ostrými věžičkami na této straně skály, než  feráta skončí (ne na 100 %) a dále se již pokračuje horským chodníkem. V této fázi jsme již cítili, že jsme se dostali nížeji: Vzduch byl podstatně teplejší. Cesta dlouze traverzuje zpátky nad chatu 7 Alpini,
• 15:41 - jsme dorazili k malému vodopádu, nad nímž je krátký výstup posledním jištěným úsekem,
• 16:01 - konečně zpátky u chaty 7 Alpini. Lukáš a Jakub ještě nebyli na místě. Všichni ostatní do jednoho toužil po jediném (byť vinaři), po pivu! Po osmi hodinách ve skále!
• 16:10 - "konečně" se dostavil déšť. Doufali jsme, že zbylí dva kamarádi jsou již natolik dole, že jsou mimo jištěné úseky,
• 16:20 - byli, po chvíli se objevili. Jakubovi skutečně nebylo dobře. Zájem měl zejména o prášky na sražení teploty a uklidnění. A jít si lehnout,
• 16:30 - moc jsme nečekali, až oschnou lavičky a stůl a pustili se do zásob - vinných. Venku jsme seděli hluboko do tmy, i když nebylo zrovna nejtepleji. Zima nás dovnitř zahnala teprve mezi devátou a desátou večerní. Většina šla spát. Ne my s Lukášem. Tentokráte jsme se nenechali odbýt a ukecali chataře, aby s námi popili. Luigi, Giancarla a Luccia nám nabídli jejich borůvkové pití, kterému říkali asi takto: "vónna". Bůhví, co to bylo.
• 24:00 - i my poslední jsme vklouzli do loží marně zápasíc se sleeping bagem.