Via ferrata Marmól / Schiara / 30. července 2011

• 08:00 - sice jsme nezvládli tak brzký nástup na snídani jako v pátek, ale nějak to šlo. Jakubovi bylo špatně a rozhodl se nikam nejít,
• 08:39 - podstatné bylo, že chataři neměli pravdu. Den začal krásným počasím. Karty dostaly vale a my museli do hory!
• 08:54 - téměř o hodinu později než den předtím jsme konečně vyrazili. Jakubovi jsme zamávali a šli,
• 09:28 - výstup k nástupu ferát byl hnusnější než ten páteční. Bylo větší vedro? Neb měl nějaký vliv alkohol? V každém případě se hůře dýchalo a tak to zůstalo již celý den,
• 09:34 - začali první z nás lézt do feráty,
• 09:51 - jsme byli u rozcestníku, zhruba ve stejném čase jako minulý den. A teď doprava a ne doleva!
• 09:55 - feráta Marmól začíná hlubokým zářezem, který je nutno celý traverzovat. Nic náročného. pak přijde krátký kolmý výstup, výstup normální stezkou a ještě šplhání jako brouk po dlouhé šikmé ploše,
• 10:10 - už nějací lezci slézali od bivaku Bernardina ferratou Zacchi
• 10:10 - nyní přijde jedna z nejzajímavějších částí: po nástupu žebříkem následuje druhý dlouhý traverz, ale přeciť jenom trochu více na nervy. Má tři místečka, kde zadek visí nad propastí. I s mírným odklonem. Pro slabší povahy to může být kritické místo. Však také Honza se chtěl údajně z tohoto místa vrátit. Naštěstí mu Lukáš řekl, že zbytek je už legrace. Pravda, šlo už pouze o pár stovek metrů nahoru,
• 10:28 - traverz končí pohodovým obloukem, kde by mohla piknikovat 100 lidí
• 10:32 - a pak už začíná lezení "kolmou" stěnou, kterou jsme viděli den předtím. Samozřejmě že zblízka není tak kolmá, jak to vypadá z dálky. Krátké kolmé výstupy jsou zpočátku střídány delšími přechody nejištěným terénem. V podstatě stále vzhůru, i když v té chvíli je nejasné pokračování, protože skalní stěny nad ferátou vypadají strašidelně kolmě,
• 11:00 - po půlhodině lezení a výstupu skalními schody se objeví doprava se stáčející úzký kuloár. Výstup jím je nejištěn a je to slušné dechové cvičení. Skončí dosažením malého sedélka. Nad ním pokračuje feráta dlouhým, poměrně kolmým lezením. V této části je velmi nepříjemný úsek zářezem, který je mokrý. Klouže to. Následuje ještě jeden kuloárek, který skončí krátkým výšvihem,
• 11:23 - objeví se travnaté plochy a na dohled je bivak Marmol G.Bocco (2266 m). Cesta nepříjemně stoupá v zářezu, který je chvílemi jištěn a chvílemi ne. V některých částech opět teče voda. Prostě radost na psychiku,
• 11:30 - byl námi dosažen bivak. Jenže to není faktický konec cesty, i když průvodci tvrdí, že zde feráta končí. No prosím. Kdo chce pokračovat, musí ještě takových 100 výškových metrů povylézt. Část je opět zajištěna,
• 11:49 - konečně dosažen konec cesty na rozcestí, který ukazuje další pokračování k vrcholu Schiara. Zvláštní je, že "kašle" na pokračování ve směru k dalšímu vrchol masívu Schiara, a to k Pelfu. Proč?
• 12:30 - dorazily poslední členové skupiny. Mezitím se počasí výrazně zhoršilo. Vrchol Pelf, který byl ještě před 30 minutami ve slunečním svitu, byl zahalen mraky a my museli do bund. Bylo velmi nevlídno. Voda však nekapala. Co dál? V plánu jsme měli pokračování ferátou M.Mariano právě na Pelf. Jenže to znamenalo klesat kamsi do hloubky, protože sedlo Marmól bylo pod námi aspoň 200 výškový metrů. Fuj! To znamenalo na vrchol vystoupat dalších odhadem 250 metrů. A tak začala diskuse, co dál. Honza se necítil v sobotu při lezení příliš dobře a byl pro jakékoliv zjednodušení. To znamenalo vrátit se ferátou Marmól k chatě zpět. To byla varianta, kterou jsme navrhnul já, protože představa dalšího stoupání mne už ten den vůbec nebavila. Kromě toho vývoj počasí byl značně nejistý. I z tohoto pohledu bylo řešením sestup ferátou Marmól, protože to znamenalo dostat se rychle z mraků a vyhnout se případné vodě. Nakonec jsme se rozdělili. Já s Lukášem jsme vzali Honzu mezi sebe a vraceli se ferátou Marmól, Libor s Kamilem pokračovali podle plánu na vrchol Pelf,
• 13:34 - sešup byl rychlý. Od bivaku však z návratu nemám dlouho dokumentaci. Lezli jsme v mraku a nebylo nic vidět. Teprve pod hranicí mraků jsme fotoaparát znovu vytáhnul. To už jsme byli ale velice nízko nad piknikovacím obloukem,
• 13:45 - opět se nám do cesty postavil dlouhý traverz se třemi vykláněčkami. Něco pro Honzu. Zvládnul to v pohodě, i když pravil, že se stahnutým ...
• 14:15 - jsme prolezli druhý dlouhý traverz, hlubokým skalním zářezem a za chvíli už byli na rozcestí. Teď už nás čekal jenom společný začátek obou ferát, čili tak část, kterou jsme již dvakrát prošli, i když směrem vzhůru,
• 14:28 - jsem se zarazil u úzké a kolmé průrvy, kde jsme při sestupu nemohl přijít na to, jak dál? Při lezení dolů tomuto místu chyběl stup. Rozkročmo jsem nad průrvou stál a nic mne nenapadlo. Tak jsem si sedl na jednu stranu, abych podumal. A hele, z tohoto pohledu bylo řešení náhle na světě! Tím pádem to bylo z mého pohledu nejtěžší místo z celého lezení. Ostatní dva jej zdolali v klidu. Tak to chodí ...
• 14:49 - konec lezení. Už jsme mohli v klidu koukat do kraje. Adrenalin skončil,
• 15:17 - zpátky u chaty. Jakub na nás koukal z balkónu, jak si dáváme pivo a chtěl taky. Bylo mu už o poznání lépe,
• 16:16 - dorazila druhá skupinka. Podle nich byla feráta M.Marino vůbec nejtěžší. A etapa nebyla vůbec tak náročná, jak se prý zdálo. Sestup k sedlu Marmól nebyl tak hluboký, jak se na první pohled zdálo. A závěrečný přechod sedla Pilón byl prý celkem hračkou, protože stoupání k němu z druhé strany nebylo nic náročného. Akorát prý závěrečný sestup k chatě šotolinou blbý. Pravil Kamil, protože únavou si v ní dvakrát kecnul,
• 16:18 - a co myslíte, že následovalo po jejich návratu? No to, co již dělali ostatní. Rozlévali si víno v kalíšcích, i když časem se objevilo sklo. Tuto pohodičku přerušil déšť, který přišel okolo páté odpolední. Opět jsme seděli venku tak dlouho, jak to šlo,
• 24:00 - večer zase skončil zhruba o půlnoci. Aspoň si to myslím, protože si to moc nepamatuji. Nějak se mi ty večery slévají.