- 09:00 odjezd ze Sobotky; na tachometru 114 869 km
- 09:30 v nákupní zóně v Mladé Boleslavi
jsem si koupil nové boty
- 12:00 navázán telefonický kontakt s 1. posádkou, dohodnut sraz na 56 km u pumpy (před Břeclaví)
- 13:00 setkání v hospodě u dálniční
pumpy v Ladné u Břeclavi s Pavlem S. a Věrou K. Dal jsem si svíčkovou
jako Pavel - výtečná a cenově velmi přijatelná (109 Kč).
Ženy hubly. Ale daly si nazdar výpravy ferneta. Zhruba o 30
minut později jsme dotankovali na české straně nádrže,
nakoupili slovenskou dálniční známku na 10 dní a
vyrazili vstříci východu Evropy
- průjezd Slovenskem proběhl bez
problémů. Poprvé a možná naposledy jsem projel po dálnici
z Bratislavy k hraničnímu přechodu Rusovce-Rajka. Na
hranici jsme ukázali techničák, zaplatili desetidenní
pohyb po maďarských dálnicích a SPZ našich aut byly
zaneseny do výpočetního systému maďarského dálničního
mýta. Systém se jmenuje v místním jazyce e-matrica, pro
cizince e-vignette a místo známky získá auto pouze potvrzení
o zaplacení
- 15:00 jsme se už pohybovali v
hloubi Maďarska. V autě bylo vedro, studený průvan vzduchu nestačil
chladit. Nebylo mi to jasné. Proč, když v Čechách vše
fungovalo? Lída koukla na teploměr a ten hlásil 27 stupňů Celsia!
V Maďarsku bylo zataženo jako u nás, ale úplně jiné větry!
Bez klimatizace to nešlo.
- 16:00 minuli jsme dálniční
objezd Budapešti. Zajeli jsme do boční ulice a řešili,
co dál? Protože jsme však zajeli už hluboko do centra města, rozhodli jsme se
jej překonat napříč středem.
Byla neděle relativně brzy a tak průjezd proběhl bez větších
front. Jízdu na chvíli zpomalil pouze přejezd přes most
Petöfiho nad řekou Dunaj. Byl rychlejší objezd? Asi ne.
Ale asi ne ve všední den. Problém při průjezdu Budapeští
a ostatními maďarskými městy spočívá v tom, že se nesmíte držet názvů
cílových měst. Hledat cedule s názvy Eger, Miskolc nejde. Na to si
nehrají. Jediná orientace je číslo
silnice, po které máte jet! V našem případě nakonec vše
dopadlo bez velkých komplikací - viz mapa
Budapešti
|