- 14:30 jsme dojeli zpátky na hlavní
silnici, zasedli do hospody a objednali si jídlo. Různé
druhy polévek. Do půl hodiny začalo silně pršet. Ještěže
jsme nebyli ve stoupání na vrchol. Já si dal polévku z
hub, ostatní zelňačku či kapustovou. Byly velmi dobré
- lilo a lilo a my kecali a občas si dali pivo a
doufali, že voda zmizí. Postupně ustávalo, dávali jsme jí
stále čas, takže zase přidala
- 15:40 nebylo čas na hrdinství a my
museli podnik opustit. Kvůli jednoduchosti jsme zvolili cestu
přes Sivok, protože by měla stále klesat. A to byla pravda
až na pár rovinek. Začátek byl velmi esíčkovitý a
silnice výrazně klesala. Bohužel jsme si to nemohli kvůli
vodě užít. Déšť zesílil a utírání brýlí bylo
nutností. Čekalo nás cca 40 kilometrů v dešti. Holky jsme
brali do vzdušného stínu v háku, ale zase až tolik to
nezvládaly. i přes déšť jsme to docela slušně hnali
- 17:10 konečně zpátky ve Verpelétu.
Naštěstí v nízkých partiích trasy bylo tepleji než nahoře.
V cíli dokonce přestalo pršet a tak se dala kola naložit v
klidu a v jakéms takéms suchu - trasa měřila
něco málo přes 70 kilometrů - viz mapa
- 18:00 jsme už byli zpátky v Egeru. Příjezd
ze západní strany města přes vesnice Egerszólát a
Egerszalók vede rozsáhlými vinicemi, což
jednomu nedá a musí si utrhnout hrozny
- 19:00 jsme zasedli opět pod hradem v
restauraci, ale v jiné. Tu jsem vyhlédnul ráno při procházce.
Lída si dala klasiku, segedýnský guláš a já místní
specialitu připomínající, že po mnoho let město
okupovali Turci. Plátky masa se jmenovaly Jatagan a připomínaly
pečené maso na roštech ve stáncích u nás - gyros
- 21:00 krátce jsme se prošli městem,
tentokráte bez návštěvy baru. Ostatní chtěli na pokojíčky.
Před desátou už asi kdekdo spal, zatímco já posbíral po
hotelu propagační materiál a studoval, co další den
|