- 13:50 ostrý start druhé cyklotrasy,
tentokráte s cílem vrchol dobýt. Jmenoval se Kopasz, trčel
nad Tokají, protože město má zhruba 100 metrů n.m., zatímco
vrchol hodně přes 500. Ale žádná boční cyklostezka na
vrchol nevedla, strana byla příliš příkrá. Museli jsme až
do vedlejší vinařské vesničky Tarcal, odkud vedla nahoru
asfaltová silnička. Ubytování v této vesničce je možná
ještě příjemnější než přímo v Tokaji, ale už se
stalo
- 14:44 odbočka k věži je velmi nenápadná.
Cedule ukazuje směr "TV", neb nahoře je televizní
vysílač. Nebo směr Kopasz hégy. Většina stoupání
nahoru vede ve stínu stromů, aut nahoru jezdí málo,
cyklistů bylo ještě poméně
- 15:46 za hodinu jsme byli nahoře. Lídě
se stoupání moc nelíbilo. Nahoře jsme se moc nezdrželi.
Nic tam není vyjma TV vysílače. A počasí zase trochu
hrozilo krápáním
- Pavel si sjel lyžařský svah kousek pod
vrcholem a stále přemýšlel kudy jinudy dolů, ale holky
jeli na jistotu. Nový program zněl, objet celý kopec a přijet
do Tokaje z druhé strany. Trasa odhadem 40 kilometrů - viz mapa
cyklistického okruhu
- 16:30 objížďka "sopečného"
kužele byl dobrý nápad. Kousek za hřbitovem v Tarcalu jsme
konečně narazili na klasické vinné sklípky. V Maďarsku
se jich zase tak moc vedle sebe nenajde. Většina vinařství
jsou asi pozůstatky velkých socialistických podniků, nyní
v rukou Němců, Francouzů a Italů. Vidět vinný sklípek
chce trochu hledání. My narazili na sklípek (pince) pana Szedmáka
- viz mapa vesničky
Tarcal. A byla
to klika. Věřte, že maďarsky se z nás nikdo nedomluví,
teda ten, kdo neumí. Ale pan Szedmák uměl polsky. Začali
jsme popíjet, přešli postupně v degustaci, kdy jsme získali
spoustu informací. Ty se jistě dají najít na internetu,
ale u vína je to příjemnější. Zvláště když vinař je
fajn.
|