- A tak jsme ztratili hodinu a
byli zase na konci řady. Došli jsme prio papírek a
zjistili, že ti buzeranti chtějí statistické údaje o autě.
Stav tachometru, množství kapaliny v nádrži, číslo karosérie,
přesný čas vstupu. Kreténi na hranici Schengenu. A pak přišla
ukrajinská celnice. Nejdříve pohraničník s flintou zapsal
počet osob v autě na papírek a SPZ a s papírkem nás
pustil dál. Přestože před námi bylo pár vozů, odbavení
jednoho každého trvalo drahé minuty. Ukrajinci kontrolovali
pasy, techničák dvakrát. Asi si vzájemně nevěřili. A
prolézali auto. Nám nijak pozorně, šmátrali akorát ručičkama
v taškách. Krabice s vínem neobjevili. Chudák Pavel měl
bobky. Vezli 12 lahví a údajně na jednoho se daly převézt
pouze 2 litry. Nakonec nám vše vrátili, dali papírek a my
postoupili ke skenu s váhou a s pohraničníkem na konci
celnice. Vzal si papírek a byli jsme mimo prostor EU.
- 13:17
jsme opouštěli hranici. Silnice
do Berehova jakžtakž šla. Sociální situace se výrazně
změnila. Rozbitých aut vedle limuzín přibylo, chudoba o
kus viditelnější. Ale všude krámy, benzínové pumpy,
obchod kvetl. Úplný rozdíl proti mé návštěvě v roce
1994
- 14:05
jsme dorazili do centra Mukačeva
- viz
mapa
města,
zaparkovali a šli hledat nejdříve bankomat a pak jídlo. Vše
jsme našli. Anglický průvodce bankomatu se nás sice ptal
na ptákoviny, ale grivňi jsme nakonec dostali. Pavel se
nechtěl prohlídkou města vůbec zdržovat. Je to holt
kulturštrégr
- 14:33
jsme už měli mapu Zakarpatské
Ukrajiny a usedli do jedné z mála restaurací, kde vařili.
Jinak barů a kaváren spousta na hlavním náměstí, ale nabídka
restaurací slabá. Jasně, že jsme si dali pelmeně a první
ukrajinské pivo. Bezalkoholične
- 15:20
jsme opouštěli již v autech Mukačevo.
Naším dalším cílem byla Svaljava. Program odpoledne byl
nejasný, ale chvíli jízdy po hlavním tahu na Lvov (Lviv) a
Kyjev (Kijiv) a bylo rázem jasné, co bude dál. Začalo lít
jako z konve. Nádherné, bohatě zdobené kostelíky z peněz
politických sponzorů jsme téměř přes deštivou clonu
neviděli
|