- 11:03 jsme přibyli na přechod Ubla, na tachometru 1535. Vše se v mírně růžovém
opakovalo: zvážení auta, papírky, dvojí kontrola všeho
od Ukrajinců, ale byť komisně, tak něco dělali. Slováci
pocházeli sem a tam a my koukali jen tak pánbůh do oken. U
Slováků opět došlo na papírky, přestože prohlídka byla
benevolentní
- 12:33 jsme konečně přechod
Ubla opustili. Další náš cíl byla přehradní nádrž
Stakčín.
- v domnění, že už mám odbočit,
jsme vyjel z hlavní silnice ke Kalné Roztoce. Vraceli jsme
se, i když jsme to mohli provést jinak. V zásadě o nic nešlo - viz
mapa
úsek Pečerin - Ulič.
Nalevo nad námi čněl Vihorlat a od něho přicházel déšť.
Počasí si s námi už zase hrálo! Kolem nádrže cyklistika
moc nešlo, aspoň tam, kde jsme si mysleli. Okolní terén
byl sakramentsky kopcovitý
- 13:30 jsme dorazili do cíle,
vesničky Ulič, na
tachometru 1592 km - trasa autem viz mapa
celková trasa
- v reštaurácii Poloniny jsme si
dali varené pirohy z pohanky a slovenské pivo
- 14:15 jsme vyrazili na
kolech, směr Nová Sedlica - viz mapa
cyklotrasy.
Čekal nás jeden drevený kostelík, 49. rovnoběžka a národní
rezervace tmavé oblohy. Bukovské hory v těchto místech
jsou místem s jedním z nejmenších světelných smogů
- 15:15 jsme dorazili do
nové Sedlice. A protože trasa byla krátká, rozhodli jsme
se po červené turistické vyjet k hlavnímu hřebeni tak
dlouho, jak to půjde. Cest tu sice vede hodně, ale všechny
míří k hřebeni a pod ním končí. Žádné boční
spojovačky. Jde o přístup dřevařů do hor. Ty jsme samozřejmě
potkali. Štěpkovali. My jeli výš, pod vrchol Minčok
- 16:07 jsme to otočili a
jeli zpět. Ještě jsem dal slovo s dřevaři na téma medvědi,
cestou fotil znaky vesniček s divokými prasaty, vlky a
kopaničářem. V Uličské Krivé jsme dali pivo. Bylo krásně
- 17:26 jsme byli zpátky v
Uliči
- 18:00 začala jízda
Slovenskem s cílem se co nejvíce přiblížit Pieninám. Až
tam jsme nedojeli, protože cesta byla dlouhá a setmělo se
|