- Takže:
- v Tokaji se vyrábí jen bílé víno,
- na 75 % ploch se pěstuje odrůda furmint
- klasické aszú je tří až šestiputnové, od nejméně
kvalitního po nejkvalitnější. Počet puten znamená, kolik
to že puten "rozinek" se nasype do 130 litrového
soudku s jiným místním bílým vínem
- nejde prý o hrozinky, i když sechlou, scvrklou sladkou
kuličku by nikdo jiný nijak nenazval. Tyto kuličky se nechávají
uležet i více let
- v oblasti jsou dvě nové odrůdy: sárgo-moskately a zengö
- ochutnali jsme kdeco, jen furmint byl podle zvyklostí Čechů
suché víno. Ostatní starší ročníky byly tak narvané přírodním
cukrem, že jsme nemuseli ani ochutnávat aszú. Ale
ochutnali. A než jsme odjeli, objednali jsme si na druhý den
rán nákup. My 6 lahví, Pavel s Věrou dvakrát tolik. Co
tomu řeknou na ukrajinské hranici?
- 17:20 čekala nás cesta na kolech a
nemohli jsme se tudíž zdunět. A tak jsme vyjeli vstříc
vesničce Bodrogkeresztúr, která je spíše zemědělského
charakteru. Bylo krásné slunečné odpoledne
- 17:55 jsme slezli z kol
- 18.55 jsme se vydali na prohlídku města
Tokaje. Ukázalo se, že i přes trvající turistickou sezónu
je to docela ospalé městečko. Problémem bylo najít
restauraci s nabídkou něčeho zajímavého. Nabídka byla
chudá, kdeco bylo zavřeno. Baru bylo dost, ale bez jídla.
Zato všude nabídka Staropramenu. Do hotelu naproti se nám
podruhé nechtělo a tak jsme nakonec šli na k přístavu,
kde byly ještě další dva. Asi chyba. Nijak zvláště nevařili.
Dal jsem si vepřový plátek s mandlemi, ale průměr. A ještě
navíc všude bylo plno komárů, i uvnitř restaurace. Holt
jsme byli na soutoku líných řek, Tiszy a Bodrogu
- 21:00 jsme zalehli. V pokoji bylo vedro,
venku řádil pes, které štěkal durch. To byla noc! Museli
jsme si otevřít dokonce dveře na chodbu
|