Chorvatsko: Prožurska luka - Sobra - Saplunara, Mljet / 4. den

• z Maranoviči se stoupá až ke kostelíkům nad vesnicí Korita a pak už se to mastí dolů, až do zátoky v Saplunaře. V té době jsem jel sólo a hledal zátoku Blace. Našel. Byla by možná krásná. Ale bylo by nutno vybagrovat tuny sajrajtu. Otočil jsem se a jel do jiné zátoky ostrovního výběžku. Hledal jsem naše stádo, které se mělo shromáždit u koryta s tvrdým y
• 13:45 na stádo koupajících se lachtanů jsem narazil v zátoce na severní straně obec. Válelo se na skalisku těsně pod hospodou, kde na nás čekalo několik chobotnic pod pekom. Majitelka nám ukázala přípravu a pak předložila nejhorší zpracování, které jsem v Dalmácii zažil. Ne že by to nebylo k jídlu, ale málo to připekli. Na závěr ještě vznikly spory při placení. Vypadalo to, že budeme platit dvojnásobek. Tvrdili, že cena cca 150 kuna je jen za půl chobotnice. Při ceně 300 kuna a předvedené kvalitě by jídlo aspirovalo na cenu "již nikdy více" či "dalmatské žrádlo". Vše se však urovnalo a já mohl vésti Lídu zpátky po šotolinové příbřežní cestě
• 16:45 jsme odbočili v Maranoviči. I když zpočátku občas při sjezdech v šotolině sesedla, cesta se líbila, ale nakonec trasám na Mljetu spílala. Nebyla jediná. Přírodní povrch a kopcovitější ostrov byl holt náročnější. Stoupák ze Sobry do Prožury ji vůbec nebavil
• 18:00 jsme byli zpátky v přístavu a mohli jít rovnou na večeři. Bylo dušené hovězí ve stylu rajské. Čili anglická kuchyně, kterou zbožňuji od školní jídelny. Přežil jsem. Asi proto, že to nevařili Angličani!
• Pavel S. otestoval při zpáteční cestě šotolinu z Okuklje a taky to šlo. Den objevů