Chorvatsko: návrat do Prahy / 10. den

• resumé: 
  * přestože jsem si od akce až tolik nesliboval po třech předchozích akcích v řadě, aspoň jsme projeli nový ostrov Mljet, i když bych se z reklam na něj až tolik nepopr...
  * počasí bylo studenější a foukalo, sedělo se minimálně venku na palubě i méně se hrálo na hudební nástroje, chodilo se dříve spát, čili společnost se dříve rozpouštěla, četl jsem daleko více než kdykoli předtím (myslím v kajutě),
  * nekonalo se žádné koupání z paluby, což mně osobně vadí nejméně, protože v květnu prostě do moře nelezu!
  * neobjevil jsem žádnou špilju, naštěstí jich Tito neměl po ostrovech moc rozeseto. Pouze Pavel s Věrou dojeli k Odyseově, kde prej sedm let v jednom kuse ...
  * zdaleka tolik se nepilo, žádné hurónské večírky se nekonaly a člověk byl ráno fit - je to dobře nebo špatně?
  * méně se chodilo do restaurací, žádné nové místní jídlo jsem neobjevil, čili moc kulinářských zážitků jsem neprožil. To neznamená, že by se jedlo špatně. Jedlo se dobře, i když na můj vkus bylo až příliš moc vařené stravy
  * obecně se jezdili delší štreky, i když to je vždy individuální. V mém případě šacuji průměr na 60 km etapa. Nejdelší udělal Martin S. v délce 104 km
  * zadky bolely, takže se na světle božím objevilo neuvěřitelné množství zaručených mastiček vč. silikonových specialit. Z nějakého důvodu jsem opruzeninami netrpěl. Na tomto místě ovšem musím přiznat, že jsem si přivodil na začátku velké problémy. Před odjezdem jsem spořádal velké množství milovaných pečených paprik (jak říkají Jugoši: lute) a měl jsem logicky následné problémy při návštěvě toiletních místností. Bohužel i prvních pár dní po ostrovech. A jaké je z toho ponaučení: pečené papriky jsou skvělé!
  * jaký je tedy závěr? Byla to velmi příjemná akce. Jestli se nám něco líbí, dělají především lidé!