NEDĚLE
- 07:00 jsem musel
na chvíli opustit stan. Prodlužování ležení by bylo
o nemocnici
- 08:00 Černoličáci
vyjma Martina zasedli v hospodě a opět si dávali střídavě
čaj, kafe a k tomu snídani. V kiosku bylo naštěstí o
něco tepleji než venku. Hluboký les byl zahalen ranní
mlhou a
slunce nikam neproniklo. Jediné, co všude pronikalo, byl
chlad a vláha
- 08:00 začali vstávat
i ostatní. Došlo k obnově ohně
 10:00 slunce svítilo
dříve na druhém břehu a vzduch teplal. Prošedivělí vodák
staršího data výroby projížděl peřeje a odstraňoval
z hlavní dráhy branky. Klika. Většina vodáků by si
určitě zabrnkala hlavičkou- 11:00 začali jsme
přesouvat bágly do aut, aby se posunula do cíle. V tu
dobu také peřeje spluli první lodě. Z našich to
nevydržel Martin. Cestou zpět při koníčkování peřejemi
málem utonul. Tak jeli dolů ve třech a Sráč údajně
točil část jízdy pod vodou
- 12:00 auta a řidiči
byli zpátky a mohli jsme konečně všichni vyrazit.
Samozřejmě že průjezd peřejemi u Hubertusu si všichni
natáčeli. Udělala se ještě jedna loď, ale bohužel žádná
diva
- 13:00 ke konci
první poloviny trasy byl takový volej, že jsme všech
deset lodí spojili a dále soulodili. Projeli jsme kolem
skal, které nikdo neznal. Pár horolezců zahořekovalo.
Kdyby to prý věděli, tak opět vyrazili brzo ráno napřed.
Takže příště
- 14:00 konečně
první hospoda na trase, v Dubině (restaurace Dvořák, dříve
U jezu). Většina si dala řízek,
pak chtěl Sráč pořídit hromadnou fotografii, ale
nepodařilo se mu shromáždit nedisciplinovaný vodáky
- 15:00 Radošovský
jez jsme přenesli. Pouze Sráč koníčkoval a jentaktak,
že neutopil keňu
- 16:00 průjezd
Kyselkou byl spíše smutný. Jednou snad bude veselý
- 17:00 poslední úsek
před Vojkovicemi byl otravný. Ramena bolela. Kromě toho
vanul protivítr. Klába, který jel sám, si stěžoval,
že mu srážel zvednutou příď a tak musel korigovat loď
daleko více než normálně. Konečně jsme dostihli tábořiště
u fotbalového hřiště a železniční stanice ve
Vojkovicích. Holky si
vylezly na slunce a začaly krafat, část mužů jela pro auta a
zbytek unaveně prohazoval semtam slovo
- 18:00 jsme se
rozsadili v autech a Ohři opustili
- bylo to prima
- 20:15 jsme už seděli
u Jardy doma v Černolicích, dávali si pivo a potvrdili
si, že nás bolí zejména jedno rameno. Jediný, kdo
chyběl, byl Martin. Už zase musel sekat dobrotu
|
