Šumava: Kvilda 2.11. 2014 - Horská Kvilda, Antýgl

• 08:30 sice někdo volal po pozdější snídani kvůli únavě, ale "nepovolili jsme. Stačilo, že jsme pojali snídani jako příjemné dlouhé posezení,
• 09:30 se mnozí vyhřívali na schodech před penzionem a čekali, až si ostatní zabalí. Plán na začátek byl velmi jednoduchý. Po sbalení a opuštění penzionu dojet do místní slavné pekárny. Po kontrole, zda někomu nezůstali v kapse pokojové karty, jsme vyrazili. Já si koupil jenom pověstný povidloň, mnozí rovnou domácí chleba,
• 10:17 vepředu jel Aleš, protože s Vláďou znali Horskou Kvildu a věděli, kde zaparkovat ve stínu. Takže odjeli směr Vimperk. My na ně čekali, pustili je podruhé dopředu a oni zaparkovali u informačního centra na slunci. Vláďa se dušoval, že odpoledne budeme ve stínu (hahaha, odjížděli jsme za tmy),
• 10:30 jsme vyšplhali do horní části Horské Kvildy a zasedli v hotelu Rankl k pivu. Bylo nádherně. Mnozí sundavali teplé svršky. Většina už šla v krátkých rukávech,
• 11:10 jsme sestoupili k Hamerskému potoku a řešili, kde zasedneme? U vody v teplé trávě. V nejhorším jsme si řekli, že dojdeme podél potoka k Antýglu a pak zpět. Ubohých krásných 2x3 kilometrů,
• 11:25 u Hamerských domků jsme řešili, jestli je to to pravé místo? Protože to byl soukromý pozemek, pokračovali jsme dále. Jenže soutěska potoka se sevřela, sluníčko zmizelo, tráva byla mokrá,
• 11:58 na rozcestí Pechler začaly kolovat vinné zbytky, neb soft alkoholu je vždy věnována neděle,
• 12:10 jsme se usadili u Vydry v kempu Antýgl. Nebyly zde sice teplé louky na ležení, ale shánět jiné místo na slunci znamenalo odejít úplně jinam. Vydrželi jsme. Vláďa začal snášet kameny, Věra vytáhla druhou krabičku s jídlem, začalo kolovat červené víno, které míjelo řidiče,
• bylo neuvěřitelně krásně. Šel jsem dokonce do půl těla, jak mi bylo vedro. Odměnou za to, že jsme neodešli, byla polárka, kterou nám donesli z místní restaurace. Končili a likvidovali zásoby z lednice. Měli jsme prý přijít den předtím. To likvidovali tekuté zásoby! Jarda nemohl pít a tak nervózně kopal do kamení, zatímco na ploše na jediné židli seděli mrtvá žena. Chtěli jsme ji zkontrolovat, ale nikdo se neodvážil,
• 13:25 při našem odchodu se pohnula a někomu začala mávet,
• 13:44 na rozcestí Pechler došlo k zásadní změně trasy. Bylo by škoda vracet se stejnou cestou, takže jsme šli po žluté doprava s tím, že krosneme vrchol Sokol a budeme tak rychle na Horské Kvildě,
• 14:15 vrchol jsme nekrosli, přestože téměř všichni přechod studovali. Část, která popíjela červené, na to neměla čas. Nic se nekroslo a pokračovalo se zvolna stále do kopce po žluté