| Trasa |
plán |
realita |
| Osnabrűck - Apeldoorn -
Utrecht |
- |
08:55
- 12:04 |
| Utrecht
- Amsterdam |
- |
14:35
- 15:30 |
| Amsterdam prohlídka na kole,
cca 2 x 15 km |
13:00 - 17:00 |
16:30
- 21:50 |
| Podrobnosti
o volbě trasy, programu dne a reality z cesty se nacházejí v podkladech
a ještě v
podkladech 6.
den
|
- proti původnímu plánu (viz podklady) jsme se rozhodli
Utrecht navštívit již 2. den dopoledne. Pokoj v Amsterdamu byl
volný až ke 14. hodině, takže do té doby zbývalo času dost a
dost. A cesta krátká, jen něco málo přes 200 kilometrů. Po dálnici
chvilka. Kromě
toho se vnukala otázka, zda 6. den není programově příliš nabitý?
Prohlídka Utrechtu na cestě do Amsterodamu by program předposledního
dne zjednodušila
- krátký dálniční úsek po německé straně probíhal v pohodě. Teda v pohodě?
Navigace nás pro změnu vyháněla z dálnice, což byl
opak toho, co jsme potřebovali. Asi se mi předchozího dne konečně
podařilo nastavit jízdu po okreskách. Jenže tento den jsem potřeboval
opak. Téměř na každém odpočívadle jsme zkoušeli Anču přenastavit.
Bohužel s přibývající
zástavbou v Holandsku se začalo jezdit krokem. Teprve když jsme
opustili hlavní směr na Amsterdam a zahnuli na jih k Utrechtu, se
cesta uvolnila. V té době - naštěstí - se nám systémem pokusů a
omylů navigaci podařilo přelstít. Dálnici brala. Bez ní by byl
dojezd do centra Utrecht problémový. Stálo by to nervy a spoustu času
- při hledání parkingu jsme měli opět kliku. Obecně jsme vždy hledali ulice za hlavními kanály.
V případě Utrechtu jsme parkovali v široké aleji Mallebsan plné stínů chránících
auta před vedrem - viz mapa
-
 prohlídka města probíhala ve vedru. Proto
jsme neměli ani moc chuti chodit. Co nejdříve jsme se snažili dostat
na hlavní historické náměstí (Domplein) a informačního centra. Opět po získání
plánku města jsme zasedli k pivu a četli podklady a průvodce. Na věž
Domtoren jsme se rozhodli nevystoupit. Chrámová věž měří 112 metrů, je nejvyšší stavbou tohoto druhu v zemi a vede na ní 486 schodů.
Musel jsem jí fotografovat nadvakrát. Co jsme neminuli, byl Domkerk - viz plánek.
Včetně křížové chodby naražené na Utrechtskou univerzitu. Před
ní stojí socha jejího zakladatele, hraběte Nassavského. Jeden zdroj
říká, že jde o Jana, jiný že o Viléma. Že jsem se nekoukl na šutr.
Holandská wikipedia v případě univerzity o hraběti mlčí
- a dál už jsme se spíše toulali městem, zejména podél kanálu Oude Graft. Sešli jsme i
na náplavku, kde je plno malých skladů či uměleckých dílen. Lidé
zde vysedávají blízko vody ve větším klidu než v uličkách o pár
metrů výše. Na úplný závěr jsme hledali i s pomocí místních lidí dům
Rietveldhuis postavený ve stylu Stilj (památka UNESCO). Nenašli. Mapa
sice naznačovala, že je někde kolem nás, ale nebyla to pravda. Je
poměrně vzdálen od historického centra
- u auta jsme si dali krátkou svačinu a vyrazili k Amsterdamu. Přesun do hotelu byl bezproblémový, byť výjezd
z Utrechtu není úplně jednoduchý. Ale navigace skutečně pomáhala
vymotávat se z měst/a
- otázku parkování u hotelu jsme měl načtenou
dopředu. Streetview dělá divy. Hotelové parkování jsme totiž odmítli,
protože den vycházel téměř na 20 euro.
Proti hotelu bylo volné parkoviště. Jenže v době, kdy jsme
k hotelu dorazili, bylo plné. Bylo vedro a blízké jezero je cílem
domácích turistů. Nemělo smysl čekat, až se
někdo hne. Podobně jako více Holanďanů jsem auto postavil na konec
parkoviště, na trávník
- ubytování proběhlo bez problémů. Dostali jsme plán
(rozevírací až do detailní mapy) města,
rozpis autobusové linky č. 197 jezdící do centra a spoustu dalších
informací. Velice rychle jsme vybalili, převlékli se do cyklistického,
z auta vyndali kola a vyrazili do centra Amsterdamu
- u parkoviště proti hotelu vedou cyklostezky kolem jezera Nieuwe Meer,
Ukázalo se, že orientace podle čísel tzv. fietsknooppuntů je nic neříkající.
To bychom museli mít podrobnou mapu s těmito čísly. Takže hlavní
orientací byly směrovníky se známým cílovým bodem. Jenže my město
ještě neznali. A směrovník "centrum" neexistuje. Řídili jsme intuicí a znalostí polohy hotelu u jezera
| Holandsky se kolo řekne
fiets, cyklostezka = fietspad, body se směrovníky =
fietsknooppunt, mapy s body
= knooppuntenbord. Systém je pravděpodobně dokonalý, ale bez map je
k ničemu. Jinými slovy intuitivně si moc nepomůžete. Informací je moc
a hlavní směrníky nemíří často k hlavnímu bodu cíle, jako např.
Amsterdam centrum. |
- na jedné křižovatce jsme nevěděli, jak dál, i když
jsme zhruba věděli, kde jsme. Místní madam nám poradila, abychom to do centra vzali přes park
Vodelpark. Že to je vůbec nejlepší přesun. Byl to výtečný tip.
Park byl plný mladých lidí, cyklistů, pejskařů, běžců. Trávníky
byly zavaleny lidskými těly. Téměř lidský masakr
- bylo to první seznámení s holandskými cyklisty a byl to teprve začátek.
Ještě větší masakr nastal po opuštění parku na náměstí Max
Euwe-plein. Lída raději slezla z kola, aby se vyhnula mačkanici. Asi
platí přednost zprava, ale v reálu spíše platilo silnější bere.
Motali jsme se přes tři nejznámější grafty: Prinsengraft,
Keizergraft a Herengraft, až jsme se dostali na nábřeží kanálu
Amstel u věže Kalvertoren. Lída chtěla slézt z kola a raději jít
pěšky. Na "boj" s Holanďany neměla. Přesunuli jsme se do
Starého města a vydali se podél kanálu směrem hlavní nádraží.
Aspoň jsme si to mysleli. Jeli jsme dlouho a konec nikde. Nábřeží
plné mladých lidí a silnice plné cyklistů. Ukázalo se, že jsme
ztratili směr a místo na sever jeli na jih podél kanálu Amstel. Asi
kilometr jsme se museli vrátit a pečlivěji hledat památky starého města.
Nejdříve jsme narazili na náměstí Nieuwe Markt na Váhy (Waag).
Konečně jsme byli v centru Amsterdamu. Sedli jsme si na pivo a
studovali plánky a podklady. Pak už to šlo celkem ráz naráz. Uličkou
Zeedijk v Čínské čtvrti a přes kanály jsme se konečně dostali k
Centrálnímu nádraží (Central Staation). A dále Oude Kerk utopený ve staré zástavbě, náměstí Dam s královským
palácem, kostelem Nieuwe Kerk a umělci uprostřed. Přes Západní kanály až
ke kostelu Mosque, změnit směr a dosáhnout opět Max Euwe-plein a
vchod do Vondelparku. Mládež sice ubyla, ale trávníky byly stále
plné
- na konci parku jsme hledali hospodu, ale já byl pro to najít ji blíže hotelu. Dojeli jsme až k jezeru Nieuwe meer, ale v nové zástavbě
hospoda žádná. Tak jsme se vraceli do města po stejné trase, kterou
jsme do centra jeli poprvé. S drobnými odchylkami. Skončili jsme v
tiché čtvrti před Olympijským stadionem (z roku 1928). Dali jsme si
tuňákový salát a samozřejmě
pivo. Lída asi víno
- když jsme se vraceli do hotelu, opět kolem jezera Nieuwe meer, bylo
již dost pozdě. Světlo však stále bylo
- po dojezdu jsem přeparkoval auto. Za sklem se skvěla pokuta v hodnotě
90 eur. Jestlipak ji dostali všichni ostatní?
- resumé: i druhý den se povedl, hotel byl na úrovni, akorát Lída
zažívala boj na kole v ulicích hlavního města. Doprava ji dost
znervózňovala. Holt v městě jezdit neumí
|