| Trasa |
plán |
realita |
| auto: Amsterdam - Zandvoort, procházka |
- |
09:11 - ? |
| auto: Zaandvort - Haarlem |
- |
? - 10:31 |
| Haarlem, prohlídka |
09:30 - 13:00 |
10:31 - 12:38 |
| auto: Haarlem - Zaanse Schans 30 km, 0:30 |
13:00 - 13:30 |
12:38 - 13:13 |
| Zaanse Schans, prohlídka |
? |
13:13 - 14:25 |
| auto: Zaanse Schans - Monnickkednam |
- |
14:25 - 14:55 |
| kolo: Monnickkednam - Maarken - Monnickkednam - Volendam - Monnickkednam 44 km |
? |
14:55 - 19:14 |
| auto: Monnickkednam - Amsterdam |
- |
20:30 - 21:16 |
| Podrobnosti
o volbě trasy, programu dne a reality z cesty se nacházejí v podkladech |
- v noci sprchlo a ráno bylo pošmourno. Téměř zima. Rozhodli jsme se
program maličko obohatit a zajet v těsné blízkosti Haarlemu ještě
k moři, do letoviska Zandvoort. Přesnou cílovou adresu jsme neznali.
Zadali jsme centrum a v městě se pak drželi směru "Strand"
- dojeli jsme na pobřežní komunikaci mezi domky a mořskými dunami.
Foukal vítr a občas nebe utrousilo i nějakou kapku.
Vydali jsme se směr moře, ale duny - porostlé travou - byly nekonečné.
Do cesty se nám dokonce postavil plot. Kvůli pejskařům? Rozhodli
jsme se posunovat autem podél pobřeží. Moře někde být musí!
- bylo, v centru u Boulevardu Paulus Loot jsme na něj konečně
narazili - viz mapa
Zandvoortu. Sešli jsme k moři a prošli jeden z barů, abychom si do
bot nenasolili písek. Pobřeží bylo prázdné. Ještě jednou jsme se
zastavili, a to na severní konci Zandvoortu, kde již hotely a
penziony nebyly a přitom na parkovištích stála spousta aut. Přitom u moře
nikdo? Pak jsme uzřeli řady mobilních domů na kraji duny
- bohužel při odjezdu směr Haarlem nebylo kvůli dešti možno
vystoupit. Škoda. Příbřežní krajina byla v těch místech velmi
bizarní (jde o přírodní park)
- v Haarlemu jsme zastavili těsně u kanálu Burgwaal - viz mapa, ale místní nám řekl,
že nábřeží v podstatě přináleží majitelům domů. Tak jsme přejeli
na druhou stranu kanálu, zkontrolovali silniční cedule, které nic
nezakazovaly a v klidu nábřeží
obsadili. Lída se bála, že zacouvám do vody. Vzali jsme si deštníky
a vzhůru do centra města
- začátek prohlídky Haarlemu probíhal ještě dobře, ale deště přibývalo.
Tentokráte nedošlo k zasednutí a studiu u piva. Místo
toho jsme byli schovaní pod stříškami a studovali plánek města.
Nakonec jsme si koupili lístky do kostela sv. Bava a doufali,
že než skončíme, přestane pršet. Detaily kostela jsou na plánku.
Podle něj jsme hledali těch pár artefaktů v jinak prostém
protestantském kostele. Aby toho bylo více, obohatili vnitřek o výstavu
soudobého umění. Zajímavé byly modely lodí, které se v Haarlemu
vyráběly v době velké slávy Holandska (16. a 17. století) a jejichž modely v kostele visely. Když
jsme skončili prohlídku, nepršelo
- cestou k autu jsme ještě hledali kostelík, jehož krásná ozdobná
špička se skvěla nad střechami domů. Jednalo se o kostel Bakenesser
kerk, který šel jenom obtížně nafotit
-
 při odjezdu z Haarlemu nechtěla navigace spolknout cíl Zaanse Schans. Musel
jsem zadat město Zaandam a díky znalosti terénu v závěru jet podle
osobních studií. Povedlo se. Hned na východním okraji
Zaandamu byl parking, přímo u skanzenu Zaanse Schans. Parkovné činilo
9 eur (á 2015). V té době již slunce mírně prokukovalo.
Prohlídka mlýnů - venkovní - je zadarmo. I většina atrakcí je
zadarmo, pouze vstup do některých konkrétních mlýnů se platí. Co
říci ke skanzenu? Zajímavé a hezké. Prohlídka je doplněna
degustací sýrů a výrobny dřeváků - viz plánek.
Na mnohé místech voní sladká čokoláda
- zhruba za hodinu jsme byli se skanzenem hotovi. Proti plánu jsme nejeli na
kolech přímo od skanzenu. Foukalo a kromě
toho cyklotrasa vedla podél hlavní silnice, nudnou krajinou. Namířili
jsme do prostředního městečka na východním pobřeží, a to Monnickendamu
s tím, že nejdříve se pojede na poloostrov Marken a pak do Volendamu
a Edamu
- při výsadku v Monnickendamu už bylo podstatně lépe. Městečko
vypadalo mile, na náplavce u mariny hned po levé straně po 1. vjezdu
do obce se dalo bez problémů parkovat. Najít směr Marken nebyl problém.
Cesta sice hned nevede po hrázi, ale časem na ni zatočí a pak se skýtají
výhledy na vodní plochy jezer a blížící se ostrov Marken
- samotné městečko Marken bylo velmi hezké. Zachovalá rybářská
obec, ale také díky tomu plná turistů. Objeli jsme malý přístav a
zasedli k pivu. Po něm naše jízda pokračovala k posledními cíli na
ostrově: majáku. Bohužel bezprostřední přístup k němu není možný.
Návrat do Monnickendamu byl náročný, protože se jelo stále proti
 větru.
Bohužel na začátku obce jsme nerozuměli pokračování směrovníků,
vyjeli špatným výjezdem, byť směr Volendam. Ale ve finále to nevadilo
- Volendam nás překvapil. To je turistická atrakce. Jezdí odtud
trajekt do Markenu, hlavní ulice je plná restaurací, giftů a lidí.
Do Edamu jsme nakonec nejeli. Není u vody. Obrátili jsme kola a po příbřežní
cestě bez výhledu na vodu jsme se vrátili k autu
- naložili kola a šli na večeři. Spíše na dvě. Nejdříve do nenápadné,
ale dražší restaurace Four Seasons, kde jsme si dali místní mušle.
Byly jiné. Hlavní příčinou bylo to, že restaurace asi patřila
Japoncům. Sós byl načervenalý, mírně pikantní a olejnatý. Ale čest,
bylo to výtečné. Mušle stály 8 euro, nebylo jich moc. V Holandsku
se nedává k jídlu pečivo. Lída
byla hladová. Tak jsme ještě zastavili o kousek dál u Španělů,
kde jsme se dorazili. Já kyselýma ančovičkama, Lída asi hranolkami
- návratu na parking před hotelem byl bez problémů, protože ve večerních
hodinách je vždy nějaké místo volné. Ale zase velké volno na
parkovišti nebylo. Lída tvrdila, že je to místo srazu 4procentních
- resumé: ani jednomu z cílů nelze nic vytknout a počasí se
nakonec umoudřilo. Ostrov Marken byli příjemným překvapením. To
jsme nečekali: Na druhé straně to byl den ztrát. První malér spočíval
v přetrženém lanku Lídina tachometru. To bylo nepříjemné. Holt
jsme při nakládání kol na tuto drobnost zapomněli. Druhou ztrátou
byl můj červený svetr, který jsem nejspíše nechal u Japonců v
restauraci. Ale nic nenašli. Divné. K tomu můj služební telefon stále
stávkoval.
|