1. den příletu do Lisabonu, Portugalsko, 7.6.2015

FOTOGALERIE ZPĚT
  • start v Černolicích chvíli po 16. hodině ihned poté, co jsme se vrátili z oslav na Dobříši. Na letišti jsme měli být v 17:00. Stále dvě hodiny před odletem. Pavel dopředu zajistil parking v budově D. Cca 200 Kč za den. Shuttle nás odvezl k Terminálu 2 a my šli v podstatě rovnou k odbavení bagáží. A pak už pasová a celní kontrola. Pásky dolů! Mně projeli batoh jakýmsi "lakmusovým" papírkem na bomby a chemikálie. Lída v klidu pronesla malou plastovou láhev se sodovkou,
  • a pak jsme tradičně chodili chodbami free shopů a dlouho seděli u gatu, protože letadlo fy TAP Portugal přiletělo do Prahy o 20 minut později. Nástup do letadla se ještě zpozdil, takže doba odletu se prodloužila asi o 30 minut. Pavel začal mít starosti, že v Lisabonu budeme pozdě. Kvůli metru. Zapomněl, že v Lisabonu je o hodinu méně než v Praze,
  • let trval přes 3 hodiny. Letadlo občas drkalo ve vzdušných proudech. Jídlo se nedalo moc jíst, jakási telecí blanitá šlichta. Ještě že měli víno,
  • dosednutí na lisabonskou plochu bylo trošku dramatičtější, protože letadlo s sebou cuklo trochu doleva, ale pilot to hned srovnal. Z krásného slunného dne ve výšce 10 0000 metrů jsme se ocitli v nočním Lisabonu, kde bylo ještě kolem 22. hodiny minimálně 29 stupňů Celsia,
  • první seznámení s Lisabonem se týkalo metra. Přesně placení. Bylo to trochu krkolomné, než jsme systémem prošli a pochopili, že validátor kreditní karty bůhvíproč nebere a 20 eurovky jsou mu cizí. Detaily systému najdete na stránce "Rady",
  • ubytování proběhlo bez problémů. My bydleli v prvním patře, v pokoji pro manžele, Pavel s Věrou v sedmém s oddělenými postelemi, protože mají různá příjmení. Bylo nad slunce jasnější, že noc bude mírně krušná, protože noc byla horká a naplno zapnutá klimatizace značně hučela,
  • před odchodem na kutě jsme samozřejmě zašli na hlavní třídu před hotelem a zasedli u místního kebabáře k portugalskému pivu Sagres. Debata se většinou točila kolem programu a portugalské výslovnosti. Já měl pocity, že chvíli mluví srbochorvatsky nebo snad dokonce rusky. V každém případě šišlaly, protože pivo - cerveja - se čte serveža. Ještě že samo pivo šlo! Fotku jsem hned poslal na facebook. Bylo k půlnoci, když jsme kebabáře opustili směrem do postele.