- i další den bylo hlášeno vedro. Naším cílem byla návštěva čtvrti Belém,
- 10:00 jsme už seděli v metru na stanici Parque. Cesta k ní byla totiž ve stínu. Pokud jde o místní metro,
je nutno zmínit, že jeho podzemní prostory jsou rozsáhlé. Snad bylo určeno pro úkryt mnoha lidí před
bombardováním? Kdo by ale Lisabon bombardoval?
- cílem byla stanice metra Cais do Sodre, konečná na úplně opačné straně než S. Apolónia. Zpočátku
jsme prozkoumávali okolí této stanice, ať už o kostel S.Paulo, blízkou tržnici a přitom vyhlíženi starou
tramvaj, která by nás možná zavezla do Belému,
- přijela linka E25, ale ujeli jsme jenom dvě tři stanice. V části zvané Santos bylo zřejmé, že bude stoupat
do kopců a tedy ne ve směru Belému. Přešli jsme k pobřeží na normální, novou, klimatizovanou tramvaj,
která s námi podjela most Ponte 25 de Abril,
- 11:10 rozhodli jsme se vzít Belém odzadu. První byla na řadě věž Torre de Belém. A bylo vedro,
jak předpovídali klimatologové. Návštěvu vnitřku věže jsme vynechali. Já jsem si stále říkal, proč je věž
na konci města? Jak mohla chránit přístav v centru? Než jsem pochopil, že lisabonský přístav
není na moři, ale na řece Tejo. Přístup od moře je tedy od věže, což jsem měl pouze za záliv. Seknul
jsem se jako hrom. Na přístavním molu jsou umístěny informační panely, které dostatečně informují o tom,
k čemu všemu věž sloužila a že to bylo místo, odkud vyplul Vasco de Gama. Je tu i panel a letadlo
připomínající první atlantický přelet z Brazílie do Portugalska,
- ve vedru a bez piva jsme pokračovali po nábřeží s různými oklikami, protože cesta nevede stále po nábřeží.
Další zastávkou byl obrovský monument připomínající svoji skulpturou známou pražskou frontu na maso.
Zde byly dokonce dvě. Cesto jsme měli výjimečný zážitek: potkali jsme zobáka,
- 12:00 před klášterem Jerónimos byla ukrutná fronta. Na sluníčku se nám vůbec nechtělo stát, i když asi
vnitřní zahrady jsou velmi hezké. V té době jsme již výrazně toužili po jediném: pivu,
- při hledání piva jsme minuli vyhlášenou prodejnu stejně vyhlášených Pastéis de Belém. Moc lidí. Jsou to
koláčky s jakýmsi pudinkovým vrškem. Jejich obdobu jsem dostal již v letadle a pokapal se sirupem z nich.
Minuli jsme Muzeum prezidenta republiky. Bránu muzea hlídali dva ozbrojení vojáci. Podobně
hlídali Válečné muzeum ve čtvrti Alfama předešlého dne. Jako na pražském hradě. Další částí Belému
je rozsáhlý park u pobřeží, kde jsme konečně zakotvili na pivu. Nešlo jenom najít pivo, ale také
hospodu, která nás ochrání trochou stínu,
 v následné debatě jsme řešili,
kam dál? Pavel prosazoval návštěvu kostela a parku v části zvané Ajuda (kousek
nad prezidentovým muzeem, ale na kopci), že tam v klidu dojdeme pěšky. Vedro vyhrálo. Sedli jsme
opět do klimatizované tramvaje a vrátili se do čtvrti Santos. Prosadila se návštěva kostela Estrela a přilehlé
zahrady. Kromě toho okolo něj jezdila pověstná linka E28 a tak padali myšlenky na dlouhou jízdu
touto tramvají,- 13:45 ve čtvrti Santos jsme si zopakovali marné čekání na tramvaj, linku E25. Nejspíše kolem
polední nejezdila. Pavel žádal opakovaně o pětiminutové posečkání, ale téměř po půl hodině
už toho měli ostatní dost a dalí jsme se ulicí Avenida d. Carlos I vstříc kostelu Estrela pěšky.
Do kopce,
- 14:15 a jak jsme tak šlapali, tak koukáme, za námi se štrachá linka E28. Hurá do ní! Vystoupili
jsme u kostela a šli rovnou do parku na pivo. A lehké jídlo. Já chtěl koláčky s treskou, ale omluvili, že
je zrovna nemají. Měli jenom s tuňákem. Byly dobré,
- 15:00 jsme se vydali na prohlídku kostela a padl definitivní návrh na to obsadit tramvaj 28.
Samozřejmě když přijela, byla plná. My ale nejeli schválně do centra, ale na konečnou. Předpoklad byl,
že se tramvaj vyprázdní a my zaujmeme čtyři singl sedadla u okna. Ukázalo se, že takový nápad má
daleko více lidí, neb v tramvaji byly samí turisti. Nevypadalo to dobře. Na konečné nařídil mašinfíra
výstup a my jako první z tramvaje byli první na odjezdu. Tramvaj se během dvou minut hnula a my obsadili
vysněná místa. Během jízdy nastoupila spousta domorodců, dokonce pravděpodobně držitel průkazu invalidy,
ale i ti to mají na této trati těžké. Směrem do centra lidí přibývalo, takže bylo obtížné vystoupit.
Vystupuje se totiž normálně jen zadním vchodem, ale jak se v úzké tramvaji plné lidí k němu
dostat? Buď někdo tramvaj opustí a pak pár lidí může nastoupit, nebo se jede dál bez nastupování.
Místa u okna se nepouštějí. Jenom z nich je slušně vidět,
- 16:20 na 2. konečné na náměstí Largo Martim Moniz jsme museli vystoupit. My už měli jízdu
starým Lisabonem konečně za sebou, a tak jsme se vedrem ploužili přes náměstí Praca da Figueira a
Praca d. Pedro IV ke stanici metra Restauradores, abychom si zase odpočinuli v hotelu.
- 17:00 ještě předtím jsme navštívili obchoďák Le Carte Ingles a nakoupili v klidu pár
specialit domů. Ať už krvavé klobásy, sýry, víno či ginju,
- 19:00 začala večerní část vycházky u stanice metra Terreiro do Paco,
kdy cílem byla katedrála S. Sé a poté opět večerní návštěva
čtvrti Bairro Alto. Zmíněná katedrála nese známky poškození ze zemětřesení v roce 1755, návštěva
interiéru je pro změnu zadarmo. Na schodech vstupu ležela chudák žebračka, které jsme nic nedali.
A dobře jsme udělali. Za chvíli přišla ke stánku, kde jsme si dávali pivo. Ona si dala kafíčko
a šla na další štaci žebroty,
- 20:30 pěším pochodem jsme přešli centrální část města a vystoupali nesmírně živou ulicí R. Garrett
na náměstí Luis Camoés. Za chváli jsme byli uvnitř čtvrti Bairro Alto. Já jsem tentokráte chtěl zůstat
venku. Večer byl příjemný. Skončili jsme v jednoduchém baru na schodech do slova a do písmene. V uličce
Tv. dos Fiéis de Deus.
Dali jsme si jednoduchou kombinaci tresky a chobotnice s pivem k tomu. Jídlo bylo velmi slušné. Opět
byla treska lepší. Porce ovšem zase malé,
- 22:00 po večeři jsme courali čtvrtí, která má své kouzlo a došli zcela náhodně na vyhlídku
Miradouro S. Pedro Alcantara, kde ten večer probíhala místní veselice. Už ani nevím, co jsem si dal?
Ale tentokráte to pečené sardinky nebyly. Opět jsme sjeli do města výtahem Elevador da Glória, a protože bylo
brzo, sedli jsme si na náměstí Praca Restauradores v baru Américo & Bernardes Lda k sangrii a
kafi. Bylo zřejmé, že Portugalci mají večer ještě před sebou. V baru teprve začali připravovat aparaturu
pro večerní muziku,
- 22:30 přestože byly dámy unavené - po přesunu metrem od Restauradores k Parque - jsme zasedli
na závěr tradičně u našeho kebabáře, abychom probrali
program na další den. V zásadě vše důležité, co šlo vidět v městě, jsme měli za sebou. Pavel
navrhoval si v klidu projít známá místa. Rozhodnutí jsme nechali na ráno druhého moudřejšího dne,
- Pavel nám opět spočítal, kolik jsme kráčeli toho dne. Předchozí den jsme jednoznačně překonali.
Náš výkon se blížil 14 kilometrům.
  1.
denní trasa / BELÉM, LINKA 28, BAIXA: H Eduardo VII - (M) Parque - metro - (M) Cais do Sodre - pěšky -
Praca de S.Paulo - Igr. S.Paulo - tramvaj E25 - Santos - přesun k tramvaji A15 - zast. Torre de
Belém - pěšky - Torre de Belém - Av. de Brasilia - Padráo dos Descobrimentos - Práca do Imperio -
Mosteiro dos Jerónimos - R. Belém Pr. Alfonso - Rua da Junqueira - tramvaj A15 - zast. Santos -
Largo - Santos - Avenida d. Carlos I - R. Poiais de S.Bento - tramvaj E28 - CG. da Estrela -
pešky - Jardin da Estrela - Basilica da Estrela - tramvaj 28: st. Parada dos Prazeres (konečná/nástupní) -
Basilica da Estrela - Largo Camoés - Igr. S.Sé - S.Luzia - Mosteiro de S.Vicente - Martim Moniz
(konečná) - pěšky - Práca da Figueira - Práca d. Pedro IV - (M) Restauradores - metro -
(M) Parque - pěšky - supermarket - H Eduardo VII
2. večerní trasa / BAIXA, CHIADO, BAIRRO ALTO: H Eduardo VII - pěšky - (M) Parque - metro -
(M) Terreiro do Paco - pěšky - Igr. S.Sé - Rua St. Antonio - Rua Augusta - R. Garrett -
Largo Camoés - Rua Diaro Noticias - Rua da Atalaia - Miradouro S.Pedro Alcantára -
Elevador da Glória - Práca dos Restauradores - (M) Restauradores - metro - (M) Parque -
pěšky - kebab sh - H Eduardo VII |
|
