Ferrata Ettore Bovero / Tofana - 4.7.2015

• odjezd z Černolic neměl chybu. Kluci z Prahy nás nabírali v pátek 3.7. až kolem 23. hodiny večerní. Do auta jsem si s sebou vzal ještě 2 litrovou láhev piva. Možná i více. Nikdo nechtěl pít. Ani řidiči. Konzumace zůstala na mně. V době odjezdu pražských vozidel už byla moravská sekce minimálně 4 hodiny na cestě. Prý kvůli jistotě,
• z jízdy si tolik nepamatuji, protože jsem většinu cesty prospal. Počínaje hranicí s Rakouskem. V cíli jsme byli před osmou. To vím jenom proto, že jsem si vzápětí udělal selfie s jezerem Misurina. Nikam jsem jej neposlal. Nejsem Japonec! Ubytování proběhlo bez problémů. Tedy aspoň naší pražské složky. Dostali jsme hned po ránu v pátek tři pokoje,
• 09:00 objednal jsem ranní grappu. Musel jsem ukecat Lídu a Lukáše, aby si dali se mnou. To už jsem měl v sobě - samozřejmě - italské café. Pan domácí, Luigi, se ptal, jestli chci americano? Fuj! Samozřejmě italské. Copak jsem nějaké české hňup?
• a pak nastaly dlouhé chvíle čekání. Plánovaný sraz byl v 10:00, ale moravská sekce přes čtyřhodinový náskok nikde. Přijížděla ze směru Auronzo di Cadore. Nasměrovali jsme je ke kempu Olympia, kam dorazili před jedenáctou,
• přivítali jsme mezi sebou několik nových ferrátistů, a to Martinu Tlapákovou, Filipa Štembírka s Lenkou Strnadovou a moravský potěr: Marušku Tandlerovou (6 let) a Vojtu Houšku (9 let). Škoda že nejel můj vnuk Eliáš (myslím si, že jeho rodiče plánovitě brání jeho účasti v horách)! Pak sem tam někdo šlápl do hovínka, které pro nás přivítali domorodí záškodníci z kempu kvůli nežádoucímu parkování,
• 11:00 začátek pochodu byl O.K., ale počasí "smrdělo" vedrem. Tajně jsme doufali, že s výstupem do vyšších poloh bude chladněji (to jsme se ale sekli),
• 12:00 v poledne jsme měli za sebou cca 300 metrový výstup do sedla Posporcora ve výšce 1700 m. Vedro v žádném případě neubylo. Nasadili jsme si sedáky a pokračovali v prudkém výstupu k začátku ferraty, který byl na jednom místě jištěn. Roztáhli jsme se, takže když začal malý Vojta lézt napřed s Lukášem a Lídou, Libor s Maruškou ještě nebyli ani dohled. Čekal jsem na náš ocásek, ale od Jakuba H. jsem se dozvěděl, že Filip s Lenkou i Libor s Maruškou vzdali po pár metrech lezení a vracejí se procházkou do kempu. Utvořil jsem s Jakubem zadní voj. Nelezl moc rychle, takže nás ještě před jediným traverzem v polovině ferraty předstihla skupina mladíků seštrikována podobně jako my. Ze všech koutů Moravy a Čech,
• Jakub propíjel své obrovské zásoby vody pro Saharu, rozdělil se se mnou o jablko a pomalinku jsme se sunuli k vrcholu. Po zdolání mezivrcholu (gró ferraty) na nás seshora mával Lukáš. Ještě jsme zahlédli Lídu, jak zdolává finále ferraty,
• 15:35 jsem i já s Jakubem stanuli na vrcholku Col Rosá. Čekal na nás Lukáš s Vojtou. Lukáš jako druhý odpovědný vedoucí výpravy poslal Lídu s Honzou, Petrem a Martinou napřed do sestupu. Skupině mladíků jsme udělali společnou fotku a nechali jsme se sami vyfotit. Nabídli jsem jim zaslání fotek, dostal vizitku a sunuli jsme se dolů. I ve 2000 metrové výšce bylo vedro,
• při sestupuj jsme si vyměnili s Lukášem role. Šel s Jakubem vzadu a já s Vojtou napřed. Varoval mne, že mi Vojta udělá v hlavě díru povídáním o - pro mne neznámých - tvorech, ničících svět. Já jsem se ale doslechl, že táta pořádně zhubnul. A že by měl zhubnout ještě více. Žádný sci-fi!
• Vojta cestou dolů poskakoval jako zajíc, takže jsme za chvíli dohnali české "mladíky" před námi. Tomu napomohlo i to, že jeden z nich zapomněl na vrcholku helmu a vracel se pro ni. Měl kliku, snesl jsem mu ji. Ke konci sestupu/sešupu mě Vojta hnal, takže jsme byli natotata dole. Byl to dlouhý sestup a cítil jsem pálivé špičky prstů v nových botách. Ale jinak v pohodě!
• 17:00 konečně dole, na staré dobré rovině. Omyli jsme si s Vojtou v říčce Boité obličeje a vyrazili v horkém vzduchu zpátky ke kempu. Aniž bychom vyčkali příchodu zbytku. Ne že bychom vůbec nečekali. Čekali. Ale my to nevydrželi. Odměnou mi bylo drahé pivo za 5 euro, ale co se dá dělat. Libor T. měl na stole již druhé a Maruška téměř hotovou černou oblohu. Na papíře. Tvrdila, že do černého papíru časem dodělá raketu etc. Vojta mezitím stále upíjel z mého piva. Jako by se nechumelilo. Já tomu nebránil. Však si to zasloužil!
• okolo sedmé/osmé jsem - již zpátky v penzionu - načal bílé víno, které jsem přivezl ze svého treku v Pezinocké oblasti. Z vesničky Modra od rodiny Fedor Malik a syn. Bohužel nebylo vychlazené. Ale lepší než nic, když kluci zpoza hranice nepřivezli žádné víno. Libor vezl gin. Bohužel vína moc nebylo,
• 20:30 poměrně pozdě jsme vyrazili na večeři. V první pizzerii hned na břehu jezera nebylo místo. Museli jsme do další. Tam už se nám podařilo získat místo pro 12 lidí a objednat se pizzu 12x,
• 22:30 při návratu do penzionu zdravé pražské jádro zasedlo k lahvince vína a moravští tátové šli uspat děti. Už se nevrátili. Kosa padla na Moravu. Víno sice podávali teplé, ale dodali aspoň barevné kostky. Bez většiny společnosti jsme naplánovali další den, a to že lezci půjdou ferratu Punta Anna a nelezci si udělají procházku a vodopádovou ferratu G.Barbara.