Ferraty Patern (Innerkofler), De Luca / Sexten Dolomiti - 6.7.2015

• pondělí bylo rozlučkové. Plán byl jít něco lehčího, aby nás šlo pohromadě co nejvíce. I trekaři a mohli jsme se na závěr třídenní akce rozloučit. Proto návštěva oblasti Paternkofelu byla jasným programem pondělního dne,
• po tradiční snídani mezi 8. a 9. hodinou jsme se naložili do aut a jeli vzhůru směrem chata Auronzo,
• 10:10 parkoviště bylo narvané. Osobní auta musela nahoru, vagen Libora musel mezi autobusy. Do deseti minut jsme se potkali na místní magistrále směřující k chatě Tre Cime,
• 10:55 u chaty Lavaredo,
• 11:30 konečně jsme se zbavili davu. Ferratu Paternkofel šlo málo lidí. Začíná dlouhým tunelem, kde je dobré míti svítilnu. Následuje exponovaný pochod v záseku stěny s drobnými seskoky/výskoky v zářezech, kde ještě ležel sníh. Rozbředlý,
• 12:00 v poledne jsem se dostali konečně do sedla Passaporto. Zhruba na úrovni Sněžky. Následoval sestup zaříznutou stěnou, než jsme konečně stanuli na hraně stoupání k sedlu Gamsscharte,
• 12:30 po poledni jsme stanuli v sedle Gamsscharte 2650 m. O postup stěnou ferratou Innerkofler na samotný vrchol nikdo nejevil zájem. Začátek sice vypadá těžce, ale není. Kromě toho po zdolání počáteční stěny je zbytek na samotný vrchol legrace. Hic spíše lákal scházet hned ferratou De Luca, která byla ve stínu,
• slez ferratou není nijak náročný. V polovině je jedno strmější místo a na konci krátký výskok. A tím ferrata končí. Šel jsem opět vzadu. Nějakou dobu. Vojta už byl přeciť jenom trochu unavený, takže si s Jakubem skvěle vyhovovali,
• 13:10 doskákal jsem naše čelo a u vstupu do stoly Galleria čekal, až dojde Jakub s Vojtou. Zapnul jedinou baterku a vrhli jsme se do štoly. Dva Italové s námi. Nic neměli. Čelovka svítila dost málo, takže jsme se jen tak tak orientovali. Jednou jsme zakufrovali. Vraceli jsme se, ale Jakub lépe než já tušil, kudy pokračovat. Druhá část štoly byla méně problémová. Je v ní daleko více okének,
• 13:50 těsně před druhou jsme se připojili k ostatním, kteří si již vychutnávali pivo. Jakub se synem se rozhodli jíst. Honza S. zase potřeboval být okolo 16. hodiny v penzionu. Provedli jsme oficiální rozloučení a pražská sekce vyrazila směr Tre Cime,
• 14:30 před věžemi jsme ale nepokračovali výstupem do sedla Paternsattel, ale po severní straně věží jsme to vzali přes skalní planinu Grava Longia. Potůček u chaty Langalm byl více než příjemný. Přestože pochod nebyl nijak náročný, sluníčko stále útočilo na naše palice,
• 15:30 po 5 hodinách a 30 minutách jsme byli zpátky u aut a plnili Honzovu představu, že v 16. hodině bude u signálu. V penzionu jsme měli k dispozici stále jeden pokoj kvůli sprše. V okamžiku posledního ospršeného Pražáka dorazila moravská sekce. Libor a Jakub šli na kafe, zatímco my nakládali saky paky. Až my někdo dodá foto, doplním reportáž o to, jak si Libor s Jakubem hoví na konci akce,
• 16:45 jsme se rozloučili s milou paní domácí. Luigi nikde. Před naší posádkou jako první odjeli Petr P. a Martina T.,
• nejdříve jsme se zastavili v městečku Toblach/Dobbiaco v supermarketu, nakoupili pár laskomin a vyrazili směr Lienz. Na jednom z kruháčů se Honza na poslední chvíli zeptal kam? A já reagoval Felbertauern. Následně pokračovala debata, kudy jsme se vlastně dostali do Itálie. To věděl jen Lukáš, který v noci řídil. Bral to přes Villach, tedy před Villachem uhnul směr Lienz. No dobrá! Časem se mrknu na to, jestli to byla dobrá volba či ne,
• 00:30 když nás Lukáš vysazoval vv Černolicích, projel kousek od Jardovy hospody, jestli tam ještě někdo nebude. Výsledek nebyl úplně jasný. V úterý jsem se dozvěděl, že v hospodě byli lidi do dvou do rána. Neva. Stejně bych nešel. V úterý jsem toto manko rychle smazal,
• předpokládám, že všichni účastníci dojeli šťastně domů, protože ve zprávách jsem nic nečetl.