Chorvatsko: vnitrozemím do Skradinu / 3. den

• 11:29 uprostřed obce Kruševo nás rozcestník navedl na ostře stoupající beton a vzápětí dloudý přejezd přes hřeben směrem Vinovac. Výstup nebyl až tolik náročný, ale sjezd k Vinovacu už jo. Zkonstatovali jsme, že kdyby tudy jeli naše děvčata, tak by nás proklela. Ta ale naštěstí jela s ostatními do Grebaščice
• 11:43 u Vinovace začal tvrdý výstup obtížnou šotolinou. O 15 minut později jsme se přehoupli přes hřeben do údolí, kterým od Grebaščice přijížděli naši cyklisté. Jestli byli před námi nebo za námi, jsme nevěděli. Spíše před námi. Na protějším svahu byla vidět první řada fofrníků
• 12:04 na dně údolí. Naproti čekala prudká stoupačka. V nejprudší části, hned na počátku byla cesta vyztužena betonem, ten záhy skončil a na řadu přišla příkrá šotolina. Fofrníky se bohužel blížily velmi pomalu
• 12:20 konečně na vrcholu v obci Vrsno. Úkol číslo 1 bylo sehnat vodu. Ve vnitrozemí bylo vedro a vítr moc nefoukal. Naštěstí hned v prvním domě byli milí lidé a v krajině bez vody jsme naplnili flašky. Také nám řekli, že velká skupina bikerů projela zhruba hodinu před námi. Náši!
• 12:30 za Vrsnem už pokračoval asfalt, silnice se pro změnu skláněla. Směr Vrpolje. Daleko na obzoru byla vidět druhá a třetí řada fofrníků
• 13:30 další hodinu jsme střídavě po asfaltu a šotolině přejížděli široké údolí s dálnicí, než jsme se dostali do obce Grandeši. Zde podle mapy měla být konoba. Byla. Konala se v ní svatba, ale nikomu nevadilo, když si venku dámo, co hrdlo ráčí. Objednali jsme si Karlovačko. Sami od sebe nám přinesli smažené sladké kuličky. Číšník nám nabídl pršut a sýr. Přejedli jsme se. Velmi příjemná bikerská hodinka