Chorvatsko: přejezd ostrova Dugi Otok / 6. den

STRANA 3.   ZPĚT
 
Ostrov Dugi otok s protáhlým tvarem, nejvyšší vrch Vela Straža (338 m), úrodná krasová polje: Velo jezero, Arnjevo polje Stivanje polje, Sridnje polje a další. Mnoho jeskyní: Strašna peć, Kozja peć, Veli Badanj. Crvene rupe, Pećna.
Sali: správní středisko ostrova, rybářská obec, 1 200 obyv., rybářství, zpracování ryb (i u nás známá konzervárna Mardešić. Zajímavé památky: mariánský kostel (uvnitř obraz Mrtvý Kristus) a patricijské domy zadarské šlechty.
  • 10:47 u majáku Veli Rat šli někteří na prohlídku majáku. Já ne. Namastili jsme to nějak rychle a tak jsem nečekal, až dojedou poslední a odjel zpět vstříc ostrému stoupání k silniční odbočce k majáku
  • 11:00 celou cestu jsem zastavoval, fotil a čekal. Poprvé při průjezdu kolem válečných lodí. Prý šlo o cvičení NATO. Žádná rozvědka mne za focení nehonila
  • 11:30 čekal jsem i na silniční odbočce na hřebeni. Jenže nikde nikdo. Loudal jsem se sólo vpřed
  • 11:52 podobně jsem počkal u odbočky k Dragovu a fotil přilehlý břeh ostrova. Kvůli pomalejšímu postupu jsme měl ještě jeden cíl: navštívit minimálně dva přístavy u moře - Brbinj a Luku
  • 12:27 první byla na řadě Brbinj. Ve vesnici měla být konoba, ale já ji nenašel. Překvapil mne spíše obrovský trajekt, který vplul do malé zátoky, kde byl zjevně nicotný přístaveček. Při koukání na něj mne minula malá skupinka našich lidí, která zajížďku k majáku vynechala. Jel s nimi Jirka H. Oni konobu našli. Šlo spíše o shovívavou starou paní, která provozuje prodej. Věděli, kam mají jet. Už tu v minulosti byli. Přidal jsem se k nim a vyjel s nimi zpátky na hřeben. Silnice kolem Brbinje je docela nízko položena. V sedle jsem je opustil, protože jejich čelo  čekalo na svůj zadek. A zase jsem jel sám. Ostatní mne určitě nepředjeli, protože bych je viděl na silnici nad přístavem
  • 13:13 další přestávku jsem si udělal u odbočky k jeskyni Strašna peč. A protože čekání bylo nekonečné, rozhodl jsem se aspoň kus cesty k jeskyni projet. Samotná jeskyně mne až tolik nezajímala. Šotolina je po větší část cesty příjemná s hezkými výhledy na jižním boku ostrova. Teprve ke konci přijdou ostré betonové stoupáky a závěrečný sjezd. Ten jsem již neabsolvoval. Otočil jsem kolo a jel zpátky