|
Chorvatsko: vnitrozemím do Omiše
/ 9. den
| Omiš:
město (6 tis. obyv.) a oblíbené letovisko při ústí řeky Cetiny
do moře (Cetina tu tvoří tzv. Omišskou soutěsku - Omiška
probojnica),
začátku mohutného kaňonu řeky. Město je známo svou rozlehlou písečnou pláží.
Nejstarší chorvatskou památkou v Omiši je malý kostel sv. Petra (Petrova
crkva) na pravém břehu Cetiny při jejím ústí,
který je typickou ukázkou raně románské stavby s určitými byzantskými rysy (vznikla kolem r. 1000
n.l.). |
- 12:55 zastavili jsme u kostelíka pod Gornji Sitne a čekali ve stínu na ostatní.
Důležité bylo, že tu z kohoutku tekla voda
- 13:30 další zastávku jsme si po delší jízdě velice hezkým údolím pod vesnicí Dubrava
udělali ve stínu stromů u dalšího
kostelíka před vesnicí Gata. Ke kostelíku jsem ale došel jediný a zpět si seskákal všechny schody
- 13:40 u vesničky Gata začal sjezd do kaňonu Cetinje. Samozřejmě se zastávkami na
fotografování. Kaňon Cetinje za to stojí
-
14:00 obklopili jsme Lídu a Věru, které vystrkovali na pláži zadky k bohu.
Jestli to byl výraz bezvěrectví, netuším.
Následoval společný odchod do historického centra, na pozdní oběd
- 14:30 na tradičním náměstíčku jsme objevili v restauraci Pepína s Alenou,
kteří jeli v kopcích napřed. Dal jsem si kombinaci čevapy-pljeskavica a Lída kombinaci lignje-hobotnica.
A pivo!
- 16:45 do otjevření autobusu zbývalo ještě dost času, přesto jsme učinili pokus dostat se do něj.
To se dalo, ale ne ke kufrům. Řidiči byli nekompromisní
- 17:00 zahájil jsem hodinovou projížďku v blízkém okolí Omiše a to i ve směru na Makarskou.
Při návratu jsem chvíli sledoval
zápas místních v petanque
- 18:00 přesně v otevírací době jsem ukončil projížďku. Téměř jako poslední. V Cetinji
jsem si namočil choulostivá místa, ale
do vody jsem nevlezl. Nejsem blázen
|